http://certikivca.blog.cz/ cs http://certikivca.blog.cz/ http://bd.jxs.cz/ce/certikivca/profile.jpg?24968383 <div>Právě si dopřávám svoji oblíbenou pochoutku a přemýšlím nad ní... je vlastně asi dobrá pro moje zdraví... aspoň pro to psychické, je sice faktem, že po ní budu pořád kynout a kynout, ale... no a co... z prachu si povstal, v prach se obrátíš... Je to buď přítelkyně, nebo nepřítel... osobně si myslím, že i tabák je nepřítel, ikdyž prý v jisté dávce může i léčit.</div><div>Čokoláda je strašně dobrá.... ale fakt, ještě řekněte, že Vám nechutná čokoláda. Člověk by jí "sežral" tuny:-D Ale je fakt, že po pár kouscích už je mi z ní špatně:-D Každopádně je to lahůdka, jestli mě něco v životě těší, je to ona... a ještě samozřejmě hudba a moji miláčkové, ale... rozhodně hraje důležitou roli... když je člověku smutno, co by si nejraději dal?... no nejraději v mém případě asi ovoce, ale čokoládou taky nepohrdnu.</div><div>Ale pozor, některá čokoláda je fakticky hnusná, taková tučná, jako byste jedli sádlo.. .blééé!!! Většinou to bývají velikonoční vajíčka.. .po pravdě, mě nechutná ani ta extrémně kakaová.</div><div>Po napsání tohoto článku si příjdu jednak jako velký jedlík, navíc jako blbec, protože rozebírám svoje chutě... to mě ale od chuti na čokoládu neodradí:-D</div> http://certikivca.blog.cz/1106/cokolada http://certikivca.blog.cz/1106/cokolada Mon, 27 Jun 2011 10:17:47 +0200 <div>Právě se zamýšlím nad tím, proč mi kamarád nerozumí, chci-li mu něco říct.... vlastně mi rozumí, ale ne tak, jak bych si já přála... myslí, že ví, co mu chci říct, ale neví zhola nic. Myslela jsem, že to pochopí i beze slov, ale bohužel... ani slova nepomáhají... mluvíme stejným jazykem, proč mi teda nerozumí? Ta věta měla podmět přísudek a další členy jako každá jiná, tak proč mu přijde tak zvláštní? A mě to mrzí, protože ho nechci zranit, a právě tahle věta by mi v tom rozhodně pomohla. Dělám něco špatně?... Zním ironicky, nebo co? Co je na tom tak strašně nepochopitelnýho?</div><div>Jasněže by bylo možný, že by nerozuměl, kdyby sme byli každej z jinýho kouta republiky, páč bychom měli jiný nářečí nebo kdyby on byl malý dítě a já učenec, ale vždyť sme oba na stejný vlně, tak co je na tom sakra tak těžkýho? Nebo to pochopil a já to nepoznala?... neřekla bych...</div><div>Mrzí mě, že mi lidé nerozumí, ale vždyť se snažím, aby mi vyšlo z úst vechno přesně tak, jak mi to leží na srdci... tak co dělám špatně?</div> http://certikivca.blog.cz/1106/mluvime-jednim-jazykem-a-nerozumime-si http://certikivca.blog.cz/1106/mluvime-jednim-jazykem-a-nerozumime-si ... k zamyšlení... Mon, 27 Jun 2011 10:10:19 +0200 <div>Taky bych si to chtěla zkusit... být jednou touokouzlující královnou... všichni na ní mohou oči nechat a ona se jen baví, užívá si a rozdavá čarovné pohledy... nikdo si o ní nedovolí říct křivého slůvka, neboť se nerad dopouští lži...</div><div>Trošku mě deptá, že mám jen jeden život... a když není dobrej, tak už nepřijde další level, ani nestačí zadat nový jméno... je prostě blbej až do samotnýho konce... A nejhorší je, že člověk musí žít s vědomím, že jeho soused má život nádhernej se vším, co si přeje onen člověk.</div><div>Jako příklad uvedu Gabrielu Gunčíkovou... co ona má špatnýho?... v sedmnácti je nádherná, oblíbená, šťastná a skvěle zpívá... když to srovnám s jistou osobou... nebe a dudy... jenže ta osoba už nemá ani ty dudy...Je to smutný, že spravedlnost panuje jen a jen v pohádkách... možná... spíš určitě.. kdybych byla ta šťastná, co má všechno, byla bych ráda, ž život není spravedlivej, ale... takhle... je mi trošku nepříjemně. A to se zase dostávám k tomu samému již tisíckrát reprízovanému tématu:" Komu se s tím mám svěřit?"... ale co... nějak snad dožiju... jen mě děsně štve, že mi jako malé tloukli do hlavičky, že ze mě jednou bude krásná holka,ZAMILUJE se do mě krásnej hodnej kluk a budeme mít úžasný děti a budeme žít šťastně až do smrti. Je zajímavý, jak dokážou lidí lhát...</div><div>Chtěla bych za ten život něco stihnout.... stihnout být královnou... často si všímám, jak projde slečná a všem pánům se hned prokroutí oči, někdy i dámy jsou okouzleny. Je krásná, se skvělou postavou, milým úsměvem a hebkou tváří.... navíc úspěšná a šikovná... .jenže považte samy, krásné dámy, chtělo by se Vám se do něčeho pouštět, kdybyste veděly, že na Vás všichni budou hledět jko na ošklivku?... asnili byste a nádherné lásce, když víte, že nikoho neokouzlíte?... fajn, námitka... nejde o vzhled, ale... .to bohužel jde... kterej chlap je v dnešní době zaměřenej na srdce?... odpověď - žádnej... a jestli jo, tak Vám ho, krásné dámy, závidím... protože pokud by ten chlap byl fakt chytrej, tak bude natolik chytrej, že si radši vezme krásku, než zvíře.</div><div>A pokud ste se domnívali, že mi jde o dětský sen, projít se v nádhernýchšatech sálem s tisíci světem a všelijakých rozličných drahocenností, pak se pletele... nevím jestli je to skromný, ale podle mě jo... jsem tedy asi SKROMNÁ..:)</div> http://certikivca.blog.cz/1106/byt-jednou-kralovnou http://certikivca.blog.cz/1106/byt-jednou-kralovnou Nelehkej život Mon, 06 Jun 2011 17:06:17 +0200 <div>Už odedávna si lámu hlavu s tím, proč se nedokážeš bavit a užívat si jako ostatní... v čem jsi jiná, nebo stejná? A myslím, že teď, po dlouhatánské době bádání mi to došlo... je to tím, že Ty už sama o sobě nejsi šťastná, tudíž štěstí nemůžeš rozdávat, a kdo by se pak s takovým člověkem chtěl bavit? Vždycky sjsi záviděla těm, co se pořád bavili a Ty si jen seděla a koukala do prázdna... Je to ale strašně začarovanej kruh... když do něj spadneš, nebo se v něm narodíš, už se z něj nevyhrabeš ani lopatou... možná Ti někdo někdy hodí žebřík, nebo alespoň podá ruku, jenže Ty pak mnohdy nevíš, jak se správně zachovat, protože u Tebe není zvykem bavit se... pak se do toho kruhu padá zase tisíckrát líp, než se lezlo z něj... Ale snad po dlouhým strádání uvnitř kruhu přijde období vzdoru, kdy se pokusíš s tím něco udělat... nejen pokusíš, ale dokážeš to, protože už to bude Tvá potřeba stejně tak důležitá jako kyslík. Každej totiž potřebuje mít smysl svýho života, a Tvůj smysl jsou kamarádi.... miluješ úsměv přátel a hlavně jejich smích. A to je krásnej cíl... aspoň já tomu teda věřím, že jednou se ukážeš v krásným světle a každej pohopí, že si to s ním myslela dobře a že ho, i přesto že nemusí být zrovna Tvůj přítel, máš ráda. A tomu musíš věřit, protože jinak ten smysl nemá smysl, a to je vlastně úplné pozbytí smyslu:-)</div><div>Další možnou variantou je ale i to, že se nechceš bavit... říkáš si:"Vždyť já se chci bavit, mám ráda zábavu", jenže s tím, že se bojíš, že zábava skončí, nebo se pokazí, ji radši ani nezačneš... což je škoda, protože o5 Tvůj život ztrácí smysl... Tedy ne ten původní, že se máš množit, ale ten Tvůj velkej cíl, kterej sis položila už dávno dávnko jako maličká. Osobněš si myslím, že ten Tvůj smysl je pro Tebe výhodnější, páč tenm sis vybrala sama... nedala Ti ho matka příroda, ale Ty. Tím ale samozřejmě nechci nějak urazit matku přírodu, protože jestli skutečně je, pak musí mít tak dokonalý myšlení... dneska jsem si na to tak vzpomněla v chemii... led plave na vodě... kdyby neplaval, ryby by umrzly... no není to skvělý?:-D</div><div>OK... při tomto slovu se neubráním vzpomínce na majálesovou scénku 4.C... "Jsem tak krásný" "O.K." Jsem tak šťastná" "Jsem dobrá víla. Pardon":-D kdo zažil, pochopí:-D</div><div>No tedy, O.K., to je taky ale zajímavé slovíčko, přehodit pořádí a máme i obrácenej význam slova, ale z5 ke klíči:) Už mnohokrát sem se zamýšlela nad slovíčko chleba... z čeho vlastně vzniklo tohleto pětipísmenkové slovíčko? Tedy vím, že z mouky a mlíka či čeho, ale to slovo... nemá vlastně žádnej původ... no a když tak nad tím přemejšlím, klíč je něco podobnýho... obojí jsou věci, který s námi žijí den co den, a my vlastně ani neznáme čistěteoreticky jejich minulost. Je to smutný... k rozřešení budu muset najít asi...</div> http://certikivca.blog.cz/1105/klic http://certikivca.blog.cz/1105/klic Nelehkej život Thu, 26 May 2011 16:58:50 +0200 <div>Uvažuji o úvaze... proč nemůžu úvahu zahrnout do vyprávění.. .o tolik by se přece celé dílo rozříšilo.. .přece smíšením slohových útvarů vznikají ty nejkrásnější knihy... uvažování se stejně nevyvarujeme, a alespoň citlivým lidem, jako jsem i já, nedá neprojevit svůj názor... Vím že je hloupost kritizovat osvědčené metody, ale na druhou stranu, neznám nikoho, kdo by se před přečtěním článku ptal na slohový útvar. Pro mě je důležitý nadpis a o čem to bude, ne jestli budu číst perníkovou chaloupku, nebo úvahu o zlé ježibabě... je pracvdou, že kdybych vybírala mezi články, mohlo by se mi to hodit, ale stejně to nikde napsané nenajdu.. dospěla jsem pomalu ale jistě k názoru že to asi na něco málo dobré bude, ale stejně s tím nesouhlasím</div><div><br /></div><div>ale dost už keců, a teď nějakou pořádnou úvahu:-D</div><div><br /></div><div>Mám spolužačku.. .neřekla bych, že z nejchytřejších, neřekla bych, že z nejlepších, ale pravděpodobně myslí že všem vytře zrak.&nbsp; Ani není vtipná, nemá miliony přátel... ale nemá mě ráda.. nevím proč, nejsem k ní hnusná, ani nic podobného. Nikdy se neodpustí nějakou poznámku.. ."a TY se nikomu nelíbíš, že?".. ."a já mám o deset kilo míň"... vynechala že talky o deset centimetrů... Vždycky když se mi takhle děcka smály, máma mi říkala, že je to ze závisti... popravdě myslím že mám lepší povahu než ona, lepší studijní výsledky.. možná že jsem i hezčí.. ne... to mi ani tak nevadí, ale to že je zahleděná jen do sebe, poslouchá jen sebe, nebere na nikoho ohledy a jde jí jen o to, aby měla co nejhezčího kluka.. to je prostě strašný a hlavně trapný... porávě teď tu nabaluje asi tři kluky... není to trapný?... podléízat klukům jen abych se mohla chlubit, že ten můj je nejkrásnější?... sice si myslí že je chytrá, ale není.. na tom přece vůbec nezáleží.. .taky nezáleží na tom, jak vypadám.. .jo dobře, nevypadat jak opice, ale že bych tomu věnovala veškerej svůj volnej čas?... to zase ne.. Já prostě nevím, proč ona nemá ráda mě... je pravdou že já ji taky nemusím, ale rozhodně jí dávám šanci, ne jako ona... jsem pro ni póvl... a přitom jakoby nám podlézala...</div> http://certikivca.blog.cz/1101/uvaha-o-uvaze http://certikivca.blog.cz/1101/uvaha-o-uvaze Thu, 20 Jan 2011 11:57:06 +0100 <div>Chci Vám říct o jedné své kamarádce... .je vlastně skvělá.... člověk se s ní zasměje, není k němu hrubá, pochválí ho... ale problém je, že tohle dělá jen před ním... ke každému je milá, ale za rohem ho pomluví... je kam vítr, tam plášť. Moc mě to mrzí... je skvělá, ale nemůžu jí věřit. Mrzí mě, že není reálný si ji přenastavit jako program na počítači... i u obrázku můžu vzít gumu, vygumovat co se mi nelíbí, a naopak přimalovet co potřebuju.. ale u lidí to tak není... jen mě ale vážně štve, že lidi, kteří jsou skvělí se takhle kazí... a dělají to sami, nikdo jinej za to nemůže.</div><div>Jsem strašnej idealista, ale představte si, jak by bylo krásný, kdyby všichni chtěli být skvělí... a bylo by to reálný... vlastně by pomohli i sami sobě, protože by je měli všichni rádi... nikdo by nikomu nelhal.... aby k němu nebyl hnusnej... nikdo by nikomu nenadával... ale pak by si zase někdo vzpomněl, že by bylo skvělý to zničit... tak proč to neudělat, že?... ale je to krásná iluze... to musíte uznat:-D</div> http://certikivca.blog.cz/1012/kristynka http://certikivca.blog.cz/1012/kristynka Fri, 10 Dec 2010 20:12:37 +0100 <div>Zjistila jsem, že zase žiju až nudně stereotypní život... každej den je úplně stejnej. Ráno vstanu, usměju se na sebe, a řeknu si, že dneska bude skvělej den... a taky je, nekazím si ničím ani nikým náladu, jenže ono mě to dříve nebo později přejde... přijde někdo, nebo něco, co mi zkazí celej den.. .a pak už se to se mnou veze až do večera.. .asi by bylo nejlepší začít chodit spát ikdyž po obědě, ale kdoví, kdo by mi kazil spánek... dělám fakt všechno blbě, že mi pořád někdo něco vyčítá?!? Je všechno, co udělám, tak strašně světu odporný?!? Proč mi osud nedovolí zůstat alespoŇ jeden den veselá až do večera?... pokaždé se to musí zvrtnout. Každej mi tvrdí, že právě teď prožívám nejlepší léta svýho života... co teda budu dělat, až budu normální padesátka?... budu bydlet pod mostem a přijdu o obě ruce i nohy?.. .co mám teda čekat od toho zatracenýho života? Sakra... mluvím jak emo... a to je odsuzuju... svět je divnej.. a já jsem jeho nejdivnější bod...</div> http://certikivca.blog.cz/1004/stereotyp-zacnu-chodit-spat-po-obede http://certikivca.blog.cz/1004/stereotyp-zacnu-chodit-spat-po-obede Thu, 22 Apr 2010 21:52:19 +0200 <div>Možná si myslíte, že víte, jaký je nemít klad ani v jednom bodě,</div><div>jenom žít a toužit po vězení, nesnít o svobodě,</div><div>toulat se životem jako vlk ,samotář, kterej&nbsp;ani neví&nbsp;kam jde,</div><div>a čeká jen na změnu, která ho stejně obejde</div><div><br /></div><div>Sááám, být sám a bez pomoci na dně</div><div>sááám, když se lidi, když se lidi&nbsp;tvářej chladně</div><div>I never want to be on my own</div><div><br /></div><div>Možná myslíte, že je hloupý mluvit o samotě a sedět tu s vámi,</div><div>jenže má samota je stálá, neodchází...</div><div>mít soka někdy bejvá těžký, zvlášť když nemůžeš ho porazit</div><div>můj sok je moje svědomí, já chci jen žít...</div><div><br /></div><div>Sááám, být sám a bez pomoci na dně</div><div>sááám, když se lidi, když se lidi&nbsp;tvářej chladně</div><div>I never want to be on my own</div><div><br /></div><div><br /></div><div>... možná to ještě někdy uslyšíte:-D</div> http://certikivca.blog.cz/1004/byt-ve-vsem-zapor http://certikivca.blog.cz/1004/byt-ve-vsem-zapor Sun, 18 Apr 2010 20:33:19 +0200 <div><img src="http://www.wallpaper.cz/primo/ir2/eyes--c500xc500.jpg" /></div><div>Zjistila sem jeden důležitej fakt pro život, a to, že těšit se je úplně zbytečný, navíc když se člověk na něco těší, a ono to nevyjde, je z toho pak strašně smutnej... těšení je překážka k překvapením. Když se těším, na nějakou akci... těšení je skoro krásnější, než samotná akce, ale když těšení překazí zrušení akce... nejde zadržet smutek... člověk je pak jako oheň, kterej právě zhasl a čekána novou jiskřičku... a když jiskřička nepřichází, je život jako velká díra... každodení stereotyp střídá každodenní stereotyp... podle mě, když se člověk nemá na co těšit a&nbsp;nemá proč žít, nemůže žít. Jenže těšit se z něčeho co zmizí, je ještě horší... je to strašný dilema... těšit se, netěšit se?.. nebo se těšit jen na věci, který jistojistě vyjdou?... a který to jsou?... není nic, na co bychom se mohli spolehnout... všechno se může změnit... je teda v pořádku těšit se?... pomáhá nám to, nebo škodí?... nebo oboje?...</div> http://certikivca.blog.cz/1004/tesit-se http://certikivca.blog.cz/1004/tesit-se Thu, 15 Apr 2010 17:44:36 +0200 <div><br /></div><div>Eržika utíkala po schodech jako zplašená a doufala že už neuslyší tátův hlas, který by ji volal zpět nahoru. Neslyšela. Cupitala v lehkých balerínkách lehounce jako peříčko chůzí lehce houpavou a veselou. Oči jí zářili při pohledu na pomalu zapadající slunce a růžovou oblohu, uši se chvěly pod nátlakem jemných hlásků okrasných ptáků a vůně růží ze školní zahrady jí připomínala nejdražší parfém. Házela kolem sebe rukama a usmívala se na celý svět, jako by jej chtěla obejmout. Vystavovala svou hebkou tvář posledním slunečním paprskům a těšila se z pohledu na tančící stíny stromů z již nedalekěho parčíku.&nbsp;A už kráčela po zámecké dlažbě a hledala lavičku, která jí dnes bude společnicí při jejím obdivování krás přírody. Seděla a pozorovala pavouka, jak si z tenoučké nitky přede jemnou síťku. Přes onu obdivovanou síťku zahlédla partičku mladých mužů ve věku asi deseti let. Jeli na skatebordu a vyřvávali na celý park. Eržika se rozhodla připomenout jim základy slušného chování, proto se zdvyženým prstem zakřičela:" Buď se tište, nebo si odjeďte tam, kde to vaše pořvávání bude někoho zajímat" ..ale to, co přišlo poté, vůbec neočekávala. Chlapci se rozjeli k ní, a ten nejodvážnější z nich opovržlivým tónem promluvil:" Říkalas něco, cikánko?" To Eržiku zabolelo... jak se jí někdo může smát za to, že je romka? Ona je na to hrdá, uctívá svůj rod, ale s vědomím, že moudřejší ustoupí, se s hlupákem ani nepouštěla do hádky. Doufala, že co nejdříve odjedou a dají jí pokoj, ale ne. Začali jezdit kolem ní, aby nemohla utéct a smáli se jí za její původ. Málem plakala, ale usmyslela si, že když nedá na sobě nic znát, časem je to omrzí a odjedou pryč...</div> http://certikivca.blog.cz/1004/cikanko http://certikivca.blog.cz/1004/cikanko Wed, 14 Apr 2010 21:31:14 +0200 <div>Eržiku už přešlo její věčné trápení, a uvědomila si, že se jí na světě vlastně žije krásně, má spoustu kamarádů, krásně hraje na housle a, její prospěch také není nejhorší... nemá si vlastně na co stěžovat... když zapomeneme na Lakotošovou... skočila ke skříni a už vybírala co si vezme na sebe na svou obvyklou večerní procházku... bylo léto, slunce ještě nezačalo zapadat, vzala si proto kratičkou riflovou sukýnku, elegantní barevné balerínky a svůj nejoblíbenější světřík, který jí pletla již zesnulá babička... vše samozřejmě doplnila vhodnými šperky a kabelkou. A hned k zrcadlu, jen si vybrat, které stíny budou ty pravé... už to má, růžová a modrá nikdy nic nezkazí:o) Teď řasenku, lesk a může vyrazit... beží dolů po schodech když v tom najednou zachrastí v zámku klíče... a jé, táta! Co asi řekne na její dostatečnou z anglické konverzace? Není však jediná, kdo změní výraz v obličeji, malý Imrich se radoval a radostně křičel:"Táta!!!Táta!!!" Táta si s ním totiž vždy, když přišel z práce, hrál s autíčky a všemi možnými letadýlky, kostičkami a jinými hračkami. Eržika stála na schodech a když táta vcházel do dvěří, rozběhla se k němu, políbila ho na přivítanou a už se hrnula ke dvěřím v domění, že ji táta nechá bez připomínek projít, ale ouha...: "Jakpak bylo ve škole?" "Dobře" "A známky?" Když v tom Eržiku zamrazilo.:" Víš tati, učitelka si na mě zasedla, já za to nemůžu, dostala sem čtyřku z ájiny, ale já si ji spravím" V tom táta zčervenal, ale udržel rozčilení v sobě a jen v klidu se zeptal:" A na zítra jsi naučená?" Eržičina odpověď zněla kladně, táta už ji nezpovídal a pustil jí do dveří. Ona se vytratila jako myšička a už si to šinula k blízkému parčíku... koho tam asi dnes potká?...</div> http://certikivca.blog.cz/1004/tata http://certikivca.blog.cz/1004/tata Mon, 12 Apr 2010 20:49:40 +0200 <div>Jsem naštvaná na celej sět.. že je nespravedlivej.... a nejblbější na tom je, že je to kvůli věci, která je výjimečně spravedlivá.... mou kamarádku nevzali ani na jednu školu, ke které si podávala přihlášku.... vůbec to neřeší, je jí úplně jedno, že se nadostala na školu.&nbsp;A já kvůli tomu málem pláču... chci, aby měla to své štěstí.... Bojím se jít úplně sama, do nového, úplně cizího kolektivu. Možná jsou tyto obavy běžné, jsem si tím téměř jista, ale... opravdu se strachuju prvního pohledu mých nových spolužáků na mě... jací budou? A jak se k nim mám chovat?... Co když budu za úplného dementa?... moc se bojím... je to změna poloviny mého života... vlastně téměř celého... bojím se, že v mé třídě budou namyšlené fiflenky, které myslí jen na módu, a já si nebudu moci říct, že jsem narozdíl od nich chytřejší, protože nebudu... možná že budeme úžasná třída, ale možná nikdo nepochopí můj styl humoru, moje přání, moje záliby... strašně se bojím... co když ve třídě nebude nikdo, kdo mi poradí s úkolem, nebo mi půjčí na autobus.... doufám, že aspoň jedna maličká dušička si mě bude alespoň částečně všímat... aspoň jeden človíček, kterej mi bude rozumět...... bojím se.... pomoc..</div> http://certikivca.blog.cz/1004/nespravedlnost http://certikivca.blog.cz/1004/nespravedlnost Fri, 09 Apr 2010 18:03:23 +0200 <div>Mám pocit.. nedá se popsat slovy... možná ani vysvětlit ho správně nedovedu.. něco mě tíží, ale co, to ani sama nevím... doléhá na mě černý stín, který tvoří všechny zloby celého světa... černý stín... málem se dusím, cítím, jako bych se nemohla hýbat, a špatně se mi dýchá.. přijdu si, jako by celý svět byl špatný jen a jen kvůli mě... můj pohled je neobyčejně pesimistický... všechnio vidím špatně... ale ono to je asi dobře... vlastně nevím, a to, že nevím, mě tíží asi ze všeho nejvíc... nevím, jestli je čeho litovat, nevím, jestli to pomůže, nevím, proč lituju... a jestli lituju sebe, nebo jiné... asi jsem opravdu všechno zkazila... všechno krásný obrátila v hnus... možná ne, ale... řídím se fakty... a ty vlastně žádný nejsou... jsou to city, co mě tíží? Nebo je to jen hloupej pocit? Nebo je správnej? Nic nevím, a to mě dohání k šílenství... jak je možný, že nevím ani sama o sobě... nejsem si jistá ani tím, co jsem... jsem vlastně dobrá, nebo špatná... co mě čeká, jak mě lidi berou... .co je to za pocit, který mi leží na hlavě a ne a ne zvednout se a odkráčet do tmy?... je osud dobrej? A pro mě? Proč mi takové myšlenky neustále kovají hlavu k zemi... proč se jimi tížím... proč je nenechám plavat... je tím vinen ten neznámý pocit? Nebo já jsem vina... možná, ale nechci s ním sdílet stejné lože... nechci s ním být, je zlý, krutý a... nemá mě rád... ani já jej... co je to tedxy za pocit? Sedá na lidi dříve veselé, nyní pobledlé a zamyšlené... má pocit srdce? Alespoň z kamene?... to nevím... šílenství... pocit..</div> http://certikivca.blog.cz/1003/pocit http://certikivca.blog.cz/1003/pocit ... k zamyšlení... Fri, 05 Mar 2010 23:01:54 +0100 <div>Eržika zrovna ležela na posteli a přemýšlela nad celým školním dnem. Ta příšerná Lakatošová jí zase zkoušela z ruštiny. Ty dvě se odjakživa neměly rády, protože Eržika nikdy neváhala vyslovit nahlas vše, co si myslí. Profesorce Lakatošové se samozřejmě tento způsob chování ke kantorovi nelíbil. Od doby co Eržika nějakým nedopatřením chytla vši, těžila z toho profesorka při každém jejím prohřešku vůči ní. Vždy, když měla Eržika nějakou nemístnou poznámku týkající se paní profesorky, neoslovila ji Madam( tuhle přesdívku jí věnovala sama Eržika:-) jinak, než: Ty zavšivenče. Spolužáci to sice vůbec nebrali vážně, protože věděli, že Eržika není špatné děvče, ale Eržika kvůli trpěným urážkám nejednou plakala. Eržika věděla, že tohle dochází až k šikaně, ale bála se to komukoliv říct, protože se bála, že by jí nevěřili. Několikrát sice už sebrala všechnu svou odvahu a vykročila směrem k ředitelně, ale dříve než je její nerozvážná ruka dotkla kovové studené kliky ředitelny, drkotala zuby i koleny a málej se zhroutila...</div><div>Měla v sobě zmatek, a to bylo poslední dobou velmi časté. Když nevěděla, jestli je žít dobré, nebo zlé, když se bála, že její kamarádky vlastně nejsou jejími kamarádkami... nevěděla na čem je... měla takovou zvláštní mořskou nemoc. Byla na lodi, kterou právě obklopuje silná bouře. Houpala se ze strany na stranu a neustále měnila názory... možná za to mohla vážně puberta, ale... kdoví.</div><div>Malý Imrich si zatím hrál v pokoji s bagrem, který dostal od rodičů... tedy vlastně od ježíška... na Vánoce. Gustavo se na něj útrpně koukal a přemýšlel, co může malého Imricha na tom věčném BRRRRRRM bavit. Z ponožky mu trčel palec, ale bál se to říct mámě, protože věděl, že by poznala, že se pral. Měl výčitky, že mu nevěří. V podstatě se nic nestalo, jen... taková ta rvačka pro holky. Ale jeho sestru přece nebude nikdo urážet....</div> http://certikivca.blog.cz/1002/skola http://certikivca.blog.cz/1002/skola Wed, 17 Feb 2010 21:34:03 +0100 <div>Když tak nad tím přemejšlím, celej dnešní svět je hrozně divnej. Ale svět středověku byl taky divnej... stejnětak je na tom i starověk a pravěk. Někdy je člověk šťastnej, a někdy smutnej. Když s něčím počítá, nestane se to, když s tím nepočítá, přivalí to sprintem. A když to přijde, a čeká se to, člověk se tomu vlastně vůbec nediví... možná proto mi to přijde divný.</div><div>Někteří lidé jsou divní. Jeden je divnej svým vzhledem, jinej svým vystupováním, další svým stylem života, jinej svým vkusem... ale teď je otázka, jestli člověk, kterej je od hlavy až k patě je divnej... protožejemu možná příjdeme divní my, co nejsme potetovaní. Jsou divní afričané, co si propichují rty dikobrazími trny? Nebo jsme divní mi, co si prosichujeme uši, jazyky a nosy a nosíme v nich vzázné kovy? Je divnej člověk, kterej nemá rád lidi? Je divnej psychopat, kterej si myslí, že vražděním zachrání svět? Nebo my, kteří mu v tom bráníme? Je mi jasný, že si všichni myslíte, že je divnej on, ale co on a jeho názory? Jemu přijdeme divní my... proč mu bráníme? Je divnej chlap v ženským oblečení? Jemu přijdeme divní my, protože ho odsuzujeme. A co třeba člověk, který má rád zubaře? Je divný? Ale proč my ho nemáme rádi? Nejsme my divní?</div><div>Je divná jízda na kole? Chůze do kopce, či do schodů? Je divný plavání? Je divný pomáhání? Není divnej park? A nebo půlnoc... není to divná doba? Vánoce jsou přece taky divný...</div><div>Je vlastně tedy nějaký člověk, který není divný? Je činnost, která není divná? Je věc, místo, nebo čas, který není divný? Asi není... vlstně tedy můžeme říci, že neexistuje ideál... každý v sobě máme svůj ideál, který je jen náš, a kterému věříme, ale každý sme jiný a máme jinej názor na divný věci. Možná je něco víc divný, něco míň, ale divný je všechno. Vlastně i každej sám sobě někdy asi připadá divnej, ale... kdyby nebylo divnosti, nebylo by ani normálu, takže vlastně všechno, co je divný je normální a právě to nás může těšit...<br /></div><div>Divnej je kopec, a divná je rovina,</div><div>divna je řeka i vlnitá hladina,</div><div>divný jsou stromy, listy i kůra,</div><div>divná je dobrá i zlá noční můra,</div><div>divní jsou lidi do jednoho,</div><div>a za vzor není dávat koho.</div><div>Všechny ty divy vlastně tvoří</div><div>krásu a moudrost světa všeho,</div><div>proto i oheň někdy shoří</div><div>a není z něj nic veselého.</div><div>Co je teda na světě nejkrásnější?</div><div>To divný!</div> http://certikivca.blog.cz/1002/je-divnej-je-divnej http://certikivca.blog.cz/1002/je-divnej-je-divnej Tue, 16 Feb 2010 22:44:25 +0100 <div><img title="blakchorse" alt="blakchorse" class="left" src="http://nd01.jxs.cz/269/538/30418d759f_41399920_o2.jpg" /></div><div>To by mě zajímalo, jak je možný, že nic nestíhám, a vlastně nic nedělám. Asi sem fakt tak líná, že mi už z toho začíná hrabat... ale na druhou stranu si říkám, že mám vlastně hrozně nabitej program... takže lenost to asi nebude... Co to pak je?</div><div>Přijde mi zvláštní, že kolikrát člověku přijde, že je třeba unavenej, ale přitom má energie jako by se právě vzbudil. Nebo když si někdo pořád říká, jak je mu špatně, a přitom mu nic není. Co to je? Je to nějakej eror, nebo porouchaný vnímání? Znamená to, že jsem magor? Co to teda je? Nebo když člověk nedokáže slovy vyjádřit svoje city... znamená to, že je něco míň? Je mi jasný., že někdo je stvořenej pro to jnej pro to, ale nechápu, proč si s náma geny dělejí co chtěj. Přijde mi to strašně nespravedlivý... a vůbec, celá sravedlnost... co to vlastně je? Fyzikální veličina? Nebo jen pohádková postava? Existuje vůbec spravedlnost? Kdo ji kdy viděl, slyšel, nebo alespoň cítil... svět přece není spravedlivej, tak kdo vůbec vymyslel název něčeho, co není? Asi to musel být nějaký umělec, který vymýšlel pohádky. Vlastně si pořád kladu otázku: Je spravedlnost? Je svět spravedlivej? Možná že je... možná že na to někdy příjdu, ale... možná mi tahle otázka bude ležet nezodpovězená v hlavě až do smrti. Hrozně mě zaráží filozofie... dokáže vysvětlit i tyhle jevy, které jsou vlastně nevysvětlitelné... nedávno jsem se o filozofii bavila s kamarádkou, říkala mi, že filozof dokáže vystihnout co je to pravda, co je to láska, co je to spravedlnost... myslím ale, že spousta lidí s ním nesouhlasí, nebo vnímají danou věc úplně jinak.</div> http://certikivca.blog.cz/1001/co-to-je-a-je-to-vubec http://certikivca.blog.cz/1001/co-to-je-a-je-to-vubec Thu, 28 Jan 2010 18:29:00 +0100 <div>Mám podivnej strach,</div><div>když Tě vidím se smutkem v očích</div><div>mráček, výčitky v nich</div><div>jako bych to zavinil já.</div><div><br /></div><div>Strach ze smutku v očích? Ano, i dospělí mají strach, jen to na nich my děti nevidíme. Možná se jednou taky budeme před svými dětmi bát projevit strach. Budeme ze sebe dělat Nebojsu, a přitom budeme mít možná větší strach, než naše děti. Už to asi nebude strach ze strašidel, nebo z máminé vařečky, ale bude to strach z věcí, nad kterými malé dítě mávne rukou. Myslím si, že mnozí dospělí v tomto směru děti obdivují. Děti vlastně jsou obdivuhodné. Dokáží brát věci z naprosto opačného hlediska, než dospělí. Když se zruší dovolená, dítě si z toho v podstatě nic nedělá, ale dospělý se bují, co na to dítě řekne. Není tedy dospělý větším strašpytlem, než je dítě? Podle mého názoru ano. V tmto případě má rodič strach ze smutku svého potomka...nechce dítěti ukázat, že má strach, ale přitom je to to nejhezčí, co může pro dítě udělat...</div><div><br /></div><div>A že má dítě výčitky v očích? a má se člověk čemu divit? Není snad přirozené, že když máma nebydlí s tátou, dítěti se to nelíbí? Dítě má právo být podrážděné! A za tím si stojím. To dítě bydlí odjakživa s rodiči... s oběa rodiči... a teď najednou ne?Teď nastane taková náhlá změna, a dítě se nemá vzepřít? Nemá být jiné? Vždyť to dítě mnohdy ani neí, jak má reagovat... Je ale pravda, že dítě nesmí rodičům včítat to, že chtějí být šťastní. Oni na to taky mají právo, a je jen na tom dítěti, jestli to dokáže pochopit. Mnohdy je to velmi těžké, ale nakonec si téměř všichni zvyknou. Máma s tátou si myslí, e si pomohli (ikdyž to občas vůbec není pravda) a jsou spokojení. Podle mě se bude i jim stýskat po tom druhém, a tisíckrát si v dobrém či zlém na sebe vzpomenou.Táta (zpívající) to v podtatě zavinil, ale jak už jsem psala, dítě nemá právo bránit rodičům ve štěstí. Rodiče mají svou hlavu, ale děti také... obě strany mohou mít úplně odlišný názor.</div><div><br /></div><div>Mimochodem, tohle jsem psala asi před půl rokem, a i já se tomu občas směju, jaké bludy jsem to tam napsala, ale když už jsem si s tím dala tolik práce, tak to chci alespoň jednou publikovat:-)</div> http://certikivca.blog.cz/0910/jednou-to-pochopis-i http://certikivca.blog.cz/0910/jednou-to-pochopis-i Sat, 17 Oct 2009 18:33:18 +0200 <div>Nevím, jak k Vám, ale ke mě se s Jarem a teplem vrací i chuť po zpěvu. Strašně se těším, až budeme zase sedět u ohně kousek od hučící řeky a vesele si prozpěvovat... copak mý milí přátelé, těšíte se také?</div><div>Ale pozor, není jen hudba táboráčkově, taky se nemůžu dočkat zábav... ten závan letního vzduchu, a k tomu slaěnost kyrat a hlasů... úžasné. A co Vy? Kampak půjdete na zábavičku... mimochodem, kdo mi pomůže zhodnotit moji prácičku?... kdo by mi pomol, napísejte a já Fám pošlu na mail souborek:)... pak stačí jen kliknout, a... to uvidíte... jinak díky, že jste si to přečetli, pápá IFFCKA</div> http://certikivca.blog.cz/0905/vytahnete-kytary http://certikivca.blog.cz/0905/vytahnete-kytary Můj veselej život Tue, 05 May 2009 19:53:22 +0200 <div style="text-align:center">Jaro už je tu... ten název zní, jako bych chtěla básnit o krásný přírodě a rozkvetlých kytičkách... já chci spíš básnit o lidech... o teplu a... o čem mě ještě napadne:-). Jaro je strašně širokej pojem... když to tak vezmeme... jaru patří celé tři měsíce... každý z těch měsíců má jiné počasí, jiné pojmenování, u některých jsou rozdílné i počty dnů... A dny... den má 24 hodin... je to sice málo, ale kolik činností se může na jednom člověku vystřídat... kolik různých oveček se proběhne po šmoulové pastvině... kolik kytek zavoní, a hlavně... kolik lidí se usmívá...</div><div style="text-align:center">Podle mě je jaro jako nový začátek... začátek, který provází spousta radostných úsměvů. Všichni se radují: malé děti, že mohou být delší dobu venku, a nemusí nosit čepice, šálu a rukavice, dospělí tím, že nemusí dohlížet, aby se děti pořádně oblékli... ikdyž někdy jim to přece jen nedá:-)... , tatínci, že mohou vzít děti s maminkou na procházku, kola, že nebudou zahrabané ve sklepě, sluníčko, že krášlí lidem každý den a vánek, že má tu možnost vískat lidem vlasy...</div><div style="text-align:center">Myslím si, že jaro je nejkrásnější roční období... je to čas začátků a konec polospavých dlouhých zimních dnů. Podle mě i pesimisté obrací občas oči k lepším stránkám, a optimisté? Vyrazí na kolo:-) A jak že to optimisté dělají, že dokáží tak pozitivně myslet?... to je zdovolením jejich osobním tajemstvím:o). Zkuste se jich zeptat sami... třeba Vám to povědí, a Vy pochopíte...</div><div style="text-align:center">Na jaře se lidé usmívají a mají radost ze života... je tomu tak ale vždycky?... odpovím si sama... není... mnozí lidé nedokáží odhodit za hlavu všechno své trápení a každodenní starosti... pořád se trapí, a nevšimnou si ani těch nejkrásnějších motýlů. Ale spousta lidí v sobě smutek skrývá... přetvářka.... ale to je pak ještě horší... to lidi kolem něj nepoznají, že se s ním něco děje... a on se ve svém zármutku topí sám... a nikdo mu nehodí kruh, protože o něm nikdo neví...</div><div style="text-align:center"><em><strong>A proto Vás prosím lidi, svěřte se se svým trápením někomu... komukoliv... pomůže Vám to!!! A nebojte se, že to bude špatně snážet, on to zvládne, ale Vy bez něj možná ne... nebojte se svěřit se.. kamarádovi, sousedce, nebo i šéfovi... svěřte se...</strong></em></div> http://certikivca.blog.cz/0904/jaro-uz-je-tu http://certikivca.blog.cz/0904/jaro-uz-je-tu V hloubi duše Mon, 06 Apr 2009 19:45:22 +0200 <div style="text-align:center"><div id="youtubefbdba"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/Tx1XIm6q4r4/default.jpg" style="width:425px;height349;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/Tx1XIm6q4r4","youtubefbdba","425","349","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":true},{"wmode":"transparent"},[]]); }); </script></div><div><br /></div><div style="text-align:center">Co na to říkáte? Nestálo by za to si tohle secvičit a zkusit za5? Já myslím, že ano. Přijde mi to jako naprosto úžasnej sbor spolu s komedií... tak tedy přeji pěknou zábavu:-)</div> http://certikivca.blog.cz/0903/harry-potter http://certikivca.blog.cz/0903/harry-potter Wed, 18 Mar 2009 19:05:43 +0100