Právě se zamýšlím nad tím, proč mi kamarád nerozumí, chci-li mu něco říct.... vlastně mi rozumí, ale ne tak, jak bych si já přála... myslí, že ví, co mu chci říct, ale neví zhola nic. Myslela jsem, že to pochopí i beze slov, ale bohužel... ani slova nepomáhají... mluvíme stejným jazykem, proč mi teda nerozumí? Ta věta měla podmět přísudek a další členy jako každá jiná, tak proč mu přijde tak zvláštní? A mě to mrzí, protože ho nechci zranit, a právě tahle věta by mi v tom rozhodně pomohla. Dělám něco špatně?... Zním ironicky, nebo co? Co je na tom tak strašně nepochopitelnýho?
Jasněže by bylo možný, že by nerozuměl, kdyby sme byli každej z jinýho kouta republiky, páč bychom měli jiný nářečí nebo kdyby on byl malý dítě a já učenec, ale vždyť sme oba na stejný vlně, tak co je na tom sakra tak těžkýho? Nebo to pochopil a já to nepoznala?... neřekla bych...
Mrzí mě, že mi lidé nerozumí, ale vždyť se snažím, aby mi vyšlo z úst vechno přesně tak, jak mi to leží na srdci... tak co dělám špatně?
Zde hledá
Občas mívám podobnej pocit.. Asi je to tím, že to má každej v tý hlavě nastaveno jinak a nechápe svět stejně jako ostatní, kvůli tomu asi vznikají tyhle ty situace.. Příště to nezkoušej říkat od srdce, ale tak jak si myslíš, že to on pochopí třeba