Zjistila sem jeden důležitej fakt pro život, a to, že těšit se je úplně zbytečný, navíc když se člověk na něco těší, a ono to nevyjde, je z toho pak strašně smutnej... těšení je překážka k překvapením. Když se těším, na nějakou akci... těšení je skoro krásnější, než samotná akce, ale když těšení překazí zrušení akce... nejde zadržet smutek... člověk je pak jako oheň, kterej právě zhasl a čekána novou jiskřičku... a když jiskřička nepřichází, je život jako velká díra... každodení stereotyp střídá každodenní stereotyp... podle mě, když se člověk nemá na co těšit a nemá proč žít, nemůže žít. Jenže těšit se z něčeho co zmizí, je ještě horší... je to strašný dilema... těšit se, netěšit se?.. nebo se těšit jen na věci, který jistojistě vyjdou?... a který to jsou?... není nic, na co bychom se mohli spolehnout... všechno se může změnit... je teda v pořádku těšit se?... pomáhá nám to, nebo škodí?... nebo oboje?...
Zde hledá