Cikánko...?

14. dubna 2010 v 21:31 | Iffcka

Eržika utíkala po schodech jako zplašená a doufala že už neuslyší tátův hlas, který by ji volal zpět nahoru. Neslyšela. Cupitala v lehkých balerínkách lehounce jako peříčko chůzí lehce houpavou a veselou. Oči jí zářili při pohledu na pomalu zapadající slunce a růžovou oblohu, uši se chvěly pod nátlakem jemných hlásků okrasných ptáků a vůně růží ze školní zahrady jí připomínala nejdražší parfém. Házela kolem sebe rukama a usmívala se na celý svět, jako by jej chtěla obejmout. Vystavovala svou hebkou tvář posledním slunečním paprskům a těšila se z pohledu na tančící stíny stromů z již nedalekěho parčíku. A už kráčela po zámecké dlažbě a hledala lavičku, která jí dnes bude společnicí při jejím obdivování krás přírody. Seděla a pozorovala pavouka, jak si z tenoučké nitky přede jemnou síťku. Přes onu obdivovanou síťku zahlédla partičku mladých mužů ve věku asi deseti let. Jeli na skatebordu a vyřvávali na celý park. Eržika se rozhodla připomenout jim základy slušného chování, proto se zdvyženým prstem zakřičela:" Buď se tište, nebo si odjeďte tam, kde to vaše pořvávání bude někoho zajímat" ..ale to, co přišlo poté, vůbec neočekávala. Chlapci se rozjeli k ní, a ten nejodvážnější z nich opovržlivým tónem promluvil:" Říkalas něco, cikánko?" To Eržiku zabolelo... jak se jí někdo může smát za to, že je romka? Ona je na to hrdá, uctívá svůj rod, ale s vědomím, že moudřejší ustoupí, se s hlupákem ani nepouštěla do hádky. Doufala, že co nejdříve odjedou a dají jí pokoj, ale ne. Začali jezdit kolem ní, aby nemohla utéct a smáli se jí za její původ. Málem plakala, ale usmyslela si, že když nedá na sobě nic znát, časem je to omrzí a odjedou pryč...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama