Únor 2010

Škola...

17. února 2010 v 21:34
Eržika zrovna ležela na posteli a přemýšlela nad celým školním dnem. Ta příšerná Lakatošová jí zase zkoušela z ruštiny. Ty dvě se odjakživa neměly rády, protože Eržika nikdy neváhala vyslovit nahlas vše, co si myslí. Profesorce Lakatošové se samozřejmě tento způsob chování ke kantorovi nelíbil. Od doby co Eržika nějakým nedopatřením chytla vši, těžila z toho profesorka při každém jejím prohřešku vůči ní. Vždy, když měla Eržika nějakou nemístnou poznámku týkající se paní profesorky, neoslovila ji Madam( tuhle přesdívku jí věnovala sama Eržika:-) jinak, než: Ty zavšivenče. Spolužáci to sice vůbec nebrali vážně, protože věděli, že Eržika není špatné děvče, ale Eržika kvůli trpěným urážkám nejednou plakala. Eržika věděla, že tohle dochází až k šikaně, ale bála se to komukoliv říct, protože se bála, že by jí nevěřili. Několikrát sice už sebrala všechnu svou odvahu a vykročila směrem k ředitelně, ale dříve než je její nerozvážná ruka dotkla kovové studené kliky ředitelny, drkotala zuby i koleny a málej se zhroutila...
Měla v sobě zmatek, a to bylo poslední dobou velmi časté. Když nevěděla, jestli je žít dobré, nebo zlé, když se bála, že její kamarádky vlastně nejsou jejími kamarádkami... nevěděla na čem je... měla takovou zvláštní mořskou nemoc. Byla na lodi, kterou právě obklopuje silná bouře. Houpala se ze strany na stranu a neustále měnila názory... možná za to mohla vážně puberta, ale... kdoví.
Malý Imrich si zatím hrál v pokoji s bagrem, který dostal od rodičů... tedy vlastně od ježíška... na Vánoce. Gustavo se na něj útrpně koukal a přemýšlel, co může malého Imricha na tom věčném BRRRRRRM bavit. Z ponožky mu trčel palec, ale bál se to říct mámě, protože věděl, že by poznala, že se pral. Měl výčitky, že mu nevěří. V podstatě se nic nestalo, jen... taková ta rvačka pro holky. Ale jeho sestru přece nebude nikdo urážet....

Je divnej... je divnej?

16. února 2010 v 22:44 | Iffcka
Když tak nad tím přemejšlím, celej dnešní svět je hrozně divnej. Ale svět středověku byl taky divnej... stejnětak je na tom i starověk a pravěk. Někdy je člověk šťastnej, a někdy smutnej. Když s něčím počítá, nestane se to, když s tím nepočítá, přivalí to sprintem. A když to přijde, a čeká se to, člověk se tomu vlastně vůbec nediví... možná proto mi to přijde divný.
Někteří lidé jsou divní. Jeden je divnej svým vzhledem, jinej svým vystupováním, další svým stylem života, jinej svým vkusem... ale teď je otázka, jestli člověk, kterej je od hlavy až k patě je divnej... protožejemu možná příjdeme divní my, co nejsme potetovaní. Jsou divní afričané, co si propichují rty dikobrazími trny? Nebo jsme divní mi, co si prosichujeme uši, jazyky a nosy a nosíme v nich vzázné kovy? Je divnej člověk, kterej nemá rád lidi? Je divnej psychopat, kterej si myslí, že vražděním zachrání svět? Nebo my, kteří mu v tom bráníme? Je mi jasný, že si všichni myslíte, že je divnej on, ale co on a jeho názory? Jemu přijdeme divní my... proč mu bráníme? Je divnej chlap v ženským oblečení? Jemu přijdeme divní my, protože ho odsuzujeme. A co třeba člověk, který má rád zubaře? Je divný? Ale proč my ho nemáme rádi? Nejsme my divní?
Je divná jízda na kole? Chůze do kopce, či do schodů? Je divný plavání? Je divný pomáhání? Není divnej park? A nebo půlnoc... není to divná doba? Vánoce jsou přece taky divný...
Je vlastně tedy nějaký člověk, který není divný? Je činnost, která není divná? Je věc, místo, nebo čas, který není divný? Asi není... vlstně tedy můžeme říci, že neexistuje ideál... každý v sobě máme svůj ideál, který je jen náš, a kterému věříme, ale každý sme jiný a máme jinej názor na divný věci. Možná je něco víc divný, něco míň, ale divný je všechno. Vlastně i každej sám sobě někdy asi připadá divnej, ale... kdyby nebylo divnosti, nebylo by ani normálu, takže vlastně všechno, co je divný je normální a právě to nás může těšit...
Divnej je kopec, a divná je rovina,
divna je řeka i vlnitá hladina,
divný jsou stromy, listy i kůra,
divná je dobrá i zlá noční můra,
divní jsou lidi do jednoho,
a za vzor není dávat koho.
Všechny ty divy vlastně tvoří
krásu a moudrost světa všeho,
proto i oheň někdy shoří
a není z něj nic veselého.
Co je teda na světě nejkrásnější?
To divný!