Říjen 2009

Jednou to pochopíš I.

17. října 2009 v 18:33 | Iffcka
Mám podivnej strach,
když Tě vidím se smutkem v očích
mráček, výčitky v nich
jako bych to zavinil já.

Strach ze smutku v očích? Ano, i dospělí mají strach, jen to na nich my děti nevidíme. Možná se jednou taky budeme před svými dětmi bát projevit strach. Budeme ze sebe dělat Nebojsu, a přitom budeme mít možná větší strach, než naše děti. Už to asi nebude strach ze strašidel, nebo z máminé vařečky, ale bude to strach z věcí, nad kterými malé dítě mávne rukou. Myslím si, že mnozí dospělí v tomto směru děti obdivují. Děti vlastně jsou obdivuhodné. Dokáží brát věci z naprosto opačného hlediska, než dospělí. Když se zruší dovolená, dítě si z toho v podstatě nic nedělá, ale dospělý se bují, co na to dítě řekne. Není tedy dospělý větším strašpytlem, než je dítě? Podle mého názoru ano. V tmto případě má rodič strach ze smutku svého potomka...nechce dítěti ukázat, že má strach, ale přitom je to to nejhezčí, co může pro dítě udělat...

A že má dítě výčitky v očích? a má se člověk čemu divit? Není snad přirozené, že když máma nebydlí s tátou, dítěti se to nelíbí? Dítě má právo být podrážděné! A za tím si stojím. To dítě bydlí odjakživa s rodiči... s oběa rodiči... a teď najednou ne?Teď nastane taková náhlá změna, a dítě se nemá vzepřít? Nemá být jiné? Vždyť to dítě mnohdy ani neí, jak má reagovat... Je ale pravda, že dítě nesmí rodičům včítat to, že chtějí být šťastní. Oni na to taky mají právo, a je jen na tom dítěti, jestli to dokáže pochopit. Mnohdy je to velmi těžké, ale nakonec si téměř všichni zvyknou. Máma s tátou si myslí, e si pomohli (ikdyž to občas vůbec není pravda) a jsou spokojení. Podle mě se bude i jim stýskat po tom druhém, a tisíckrát si v dobrém či zlém na sebe vzpomenou.Táta (zpívající) to v podtatě zavinil, ale jak už jsem psala, dítě nemá právo bránit rodičům ve štěstí. Rodiče mají svou hlavu, ale děti také... obě strany mohou mít úplně odlišný názor.

Mimochodem, tohle jsem psala asi před půl rokem, a i já se tomu občas směju, jaké bludy jsem to tam napsala, ale když už jsem si s tím dala tolik práce, tak to chci alespoň jednou publikovat:-)