Listopad 2008

Citáty

1. listopadu 2008 v 23:29 | Ivča |  ... k zamyšlení...
Asi J.A.Komenský: Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi...
Jiří Voskovec: Doma je tam, kde si pověsím klobouk.
Confucious: Kamkoli se vydáte, jděte s celým srdcem.
Benjamin Franklin: Vodu neoceníme, dokud nám nevyschne studna a to platí o všem v životě.
Michael Althsuler: Špatná zpráva je ta, že čas letí. Dobrá zpráva je ta, že Vy jste pilot.
Nelson Richard: Nikdy nedovolte včerejšku, aby zneužíval dnešek.

Co dokážou

1. listopadu 2008 v 22:26 | Ivča
Rozhodla jsem se vydat se na louku, poohlédnout se po mých malých lesních přátelích. Když jsem vyšla, byla mlha, že jsem si neviděla ani na špičku nosu. Šla jsem, mlha opadávala a já si případala jako v pohádce. Všechny ty barevné listy kolem... a tolik vůně hub a smůly... krása. Nejdnou jsem před sebou zahlédla malého, bezbraného spícího srnečka. Byl svinutý do klubíčka a sladce dřímal. Myslela jsem, že si maminka srna pravděpodobně někam odběhla. Sedla jsem si kousek od něj do mokré trávy, a pozorovala jak sladce spí... zdálo se mi, že se usmívá... asi se mu zdálo něco hezkého. Očička zavřená, místo nosu uhlík a na čokoládovém kožíšku se lesklo pár sněhobílých teček. A jak byl malinký... připadal mi jako čerstvě narozené princátko, jen nasadit korunku.
Křupla za mnou větvička a já se polekaně ohlédla, co se děje. Za mnou stojí starostlivá máma srnka a smutně kouká na syna. Povídám jí:" Pojď blíž, neboj se mně" a ona tiše uplakaně odpoví:" Nebojím se Tebe... bojím se postav, které sem zabloudily kdoví odkud.... vypadají jako pobudové... před chvílí mi zabili mého milého. Postřlili ho do nožičky a... ležel tam tak bezvládně a parta zuřivě štěkajících zvířat jej táhla stále blíž k otrhaným postavám. Ještě chvíli jsem koukala, jak mu zhasínají jeho upřímné plamínky v očích a pak jsem odběhla, abych zachránila alespoň malého.... mé jediné přání je, aby byl živ a zdráv. Nevím, co bychbez něj dělala... asi bych si taky skočila pro ránu." Při jejím vyprávění jsem se rozplakala. Bylo mi jí strašně líto. Byla krásná, mladá a zdravá... a já jsem jí vůbec nemohla pomoci. Nemohla jsem jí tam nechat samotnou. Malý synáček ještě spal a ona se strachy třásla. Co kdyby pytkláci přišli sem? Jaké by bylo pro malého probudit se, a zjistit, že je sirotek... nebo hůře... neprobudit se...
Seděla jsem a ona vedle mě stála a vyčkávala. Slíbila jsem jí, že bude dobře. Že se o malého při nejhorším postarám. Nejeddou jasem zaslechla psí štěkot a uvědomila si, že je zle. Kolem malého jsem udělala hromádku z listí a jiného lesního materiálu aby nebyl vidět a srně poručila, aby utekla, ale ona neúposlechla... sama jsem se schovala za velký kámen a trnula nad tím, co bude dál. Srna tam pořád stála, a ž se vynořila první lovecké čepice, začala panikařit a utíkala... jenže bylo pozdě... jeden z lovců vytáhl pušku a strefil ji... chtělo se mi strašně brečet, ale nemohla jsem... druhý život dnes zhasíná a já?... nic nedělám... počkala jsem, než lovci odejdou, okamžitě popadla malého kolouška pod bundu a utíkala k palouku .
Stejně je zvláštní, co některý lidi udělaj pro kus masa a kůží na stěně... co ,,dokážou"