Zvrtlo se to asi už když se narodila... její máma procházela různými kriminály, blázinci, a právě v jednom z kriminálů se potkala s jejím otcem. Jenže otec, jak už napovídá kriminál, nebyl pro váchovu dětí příliš vhodný.... a nechtěl se vázat... nechal matku samotnou hned poté, co zjistil, že už nebudou sami... matka- Jane si chtěla dítě nechat, jenže on ne.... dávala za vinu dítěti, že otec odešel.
Když se dítě narodilo, dala jí Jane jméno Katrine. Nechtěla ji, jenže nemohla ji dát do dětského domova.... nějaký mateřský ještě nerozvitý pud jí to zakazoval. Katrine rostla zdravě, neměla žádné problémy. Začala chodit do školky, kde si našla svou nejlepší kamarádku - Soňu. Díffky spolu prošly až do šesté třídy.... zřejmě v ní nastal ten přelom... ale ne přímo... dívky byly zvyklé na moderní oblečení, na fšechno krásné, a to Katrin zrovna nechtěla. Měla ráda volné tepláky, trička, které si sama batikovala, a vlasy obyčejně stáhlé do spony. Jediný, kdo ji chápal byla Soňa. Byla k ní milá. Jenže pak to přišlo; Bylo to pár dní před Vánoci, když Katrine ohlásila Soňa, že se bude stěhovat hodně daleko od Prahy, ve které byl její domov dosud. Katrine byla zděšená, když si vzpomněla, že na celou svou třídu bude muset stači sama, a nikdo jí nebude pomáhat dostat se ze stresových situací, které jí zajistí máma, rozbrečela se.. Soňa se ji marně snažila uklidnit. Katrine utekla a schovala se pod most... tam se vybrečela při pohledu na řeku a šla se omluvit Soi:" Promiň, chovala jsem se jak blázen". Ne, kdyby jsi viděla mě, když jsem to zjistila, asi by ses smíchem udusila" uchachtla se Soňa a Katrin s ní.
Den odjezdu Soni se rychleji a rychleji blížil. Soňa dala Katrine alespoň její budoucí adresu, aby jí mohla napsat. Loučení bylo dlouhé a bolelo. Katrine pak rychle utíkala domů. Máma ji zbila, že se fláká po ulicích. Katrine fše uklidila, umyla a šla spát...
Zde hledá