Rotterdamské slunce

26. března 2008 v 15:41 | Ivča |  ... k zamyšlení...
Seděla na břehu moře... slunce jí ohřívalo svými paprsky rudé tváře, které byly jen o kousíček níže nežli lesklé zasněné oči. Byla šťastná, poprvé, co viděla moře.. měla pocit, že už od něj neodejde... že u něj musí zůstat navěky. Jako by ho už dávno znala... ale bylo jí cizí... nevěděla co s tím, tak přemýšlela a přemýšlela... o všem o čem se dalo. Slunce najednou zašlo za mráčky a začalo pršet. Jemné kapišky deště jí padaly do vlasů. I rudé tváře poněkud zbledly. Ale neodtrhla se od moře. Seděla, i když nad ní bylo tmavé moře, a všude kolem ní byl mokrý písek. Vyrušil ji až křik její maminky, která ji volala k večeři. Měli večeři již kolem páté hodiny, protože měli v plánu vyrazit do města. Ji však napadlo, že zůstane a půjde ještě na chvíli k moři. Tak zahrála, že jí bolí hlava, a že raději zůstane doma. Tak ji maminky vyslechla a vypravila se do města jen s mužem a dvěma mladšími bratry. Ona zůstala doma sama.... nebylo to její doma, ale cítila tu vůni domova. Vylezla ven oknem, a šla si sednout k moři. Pozorovala, jak se vlny zdáli obrovskou rychlostí ženou ke břehu, a najednou se kousek před ní zastaví. Ten hukot moře jí byl také velmi povědomý. Připadal jí, jako její dobře známá a oblíbená písnička. Už přestalo pršet, a vysvitlo sluníčko, hřálo jak nejvíc mohlo, a ona byla rázem suchá... jenže nehřálo nadlouho, bylo už k večeru a sluníčko se taky chystalo na kutě. Pozorovala západ slunce... ani na moment od něj neodtrhla pohled... bylo jasné, zářilo jí do očí, nemohla se jeho vůli ubránit... koukala na něj, pořád a zase. Její tváře se opět rozzářily a koutky úst byly dál a dál od sebe... už vykoukly i první zoubky, které doprovázely úsměv. Tváře jí hořely, oči svítily jako hvězdičky, a v každém oku bylo vidět spoustu naděje. Slunce už se dotklo hladiny vody. Stále na něj koukala... užuž šel vidět jen krajíček... a zašlo, pořád hleděla na ty místa, kde slunce naposledy spatřila. Moře už bylo vidět jen v odlesku pouličních lamp. ale ona stále hleděla dál a dál do nekonečné tmy...
 


Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 iva iva | E-mail | 26. března 2008 v 16:19 | Reagovat

Jen tlukot jejího srdce počítal minuty, dny, roky... než svit sluníčka jí unikal v dáli...

2 Martin Martin | 26. března 2008 v 17:05 | Reagovat

:-D holky...

3 sedmá sedmá | Web | 26. března 2008 v 18:56 | Reagovat

ano, léto, dovolená, moře a slunce se už blíží. Jen je škoda, že u toho moře je ve dne v noci stále spousta lidí a takovéhle chvilky rozjímání na mořském břehu jsou opravdu vzácností..... Tak holky, co Bulharsko?? Já jedu! :-))

4 Ivča Ivča | 27. března 2008 v 14:27 | Reagovat

Tak holko já těžko:-D

Co, děláš jak kdyby byl nějakej sebemenší rozdíl mezi klukem a holkou:-P

a prej blbý vyjádření slov, téda, spisovatelko

5 Petr - táta Petr - táta | Web | 27. března 2008 v 15:45 | Reagovat

Krásně napsané.

Kéž by se ti alespoň něco podobného mohlo splnit.

Ale nic není nemožné a nikdy neříkej nikdy.

6 Ivča Ivča | 27. března 2008 v 15:50 | Reagovat

No tak to neříkej... dnešek mi stačí, Pája přijde domů s ovázanou nohou, já se zlomeným nehtem:-P

7 Martin Martin | Web | 27. března 2008 v 17:03 | Reagovat

Víš že je škodlivé, dívat se do Slunce?

8 Ivča Ivča | 27. března 2008 v 20:46 | Reagovat

To je sice možný, ale mohla mít na sobě sluneční brýle... mě jen tak nedostaneš:-P

9 hanka hanka | 28. března 2008 v 10:32 | Reagovat

chudak peja,co se mu stalo,:?a neboj nehet doroste

10 Ivča Ivča | 28. března 2008 v 14:01 | Reagovat

Jenom blbě šláp, už lítá jak neřízená střela... ale já nemůžu hrát na kytaru:´-(

11 hanka hanka | 29. března 2008 v 13:56 | Reagovat

to skrze ten nehet?no tak si chvily odpocnes a pak zase budes hrat.vydrz prtka vydrz

12 Martin Martin | Web | 2. dubna 2008 v 16:28 | Reagovat

Njn, já mám krátký nehty :-D A proto se mě to nestává. Holky sou parádnice, ty musí mít delší nehty.

13 sedmá sedmá | Web | 2. dubna 2008 v 22:11 | Reagovat

Myslíš, že holčičí krása je přímoúměrná délce nehtů???  V tom případě si jdu nechat nalepit pořádný drápy..... :-))))))))))

14 Martin Martin | Web | 3. dubna 2008 v 12:11 | Reagovat

:-D tak to zas ne, mamka má taky krátký, pořád pracuje :-)

15 Ivča Ivča | 4. dubna 2008 v 19:55 | Reagovat

mě nemají šanci ani nehty velikosti  cm, páč já si je vždycky okoušu... jde o to, že jem měla celý pole vzádu hlídat jen já a zajela jsem si zubem pod nehet... no...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.