Noc v temném sklepení

7. února 2008 v 15:48 | Ivča
... najednou se ozvala rána. Šlo o ránu, která většinou zahajovala bitvu, a i nyní tomu bylo tak. Padla první rána... zřejmě jich teď bude padat víc, jenže hrůzné je, že nebudou padat jen rány, ale i vojáci, kterými tato kulka doprovázená ránou jen tak bezdůvodně proletí. Nevadí jí to, ona je bez viny, jenže lidé, kteří ji povolí, aby letěla dál a dál a vše co jí stojí v cestě z ničila bez viny nejsou.
Jakmile Lenka zaslechla ránu, běžela honem okno zase zavřít a pomohla bezmocnému Filipovi vstát a společnými silami se potom dostali do sklepení. Vede tam tajný vchod, který znal jen hajný a jeho dcera, a vlastně teď už i Filip. Začaly padat rány, a Lenka s Filipem se bály o svoje životy. Ne však o svoje vlastní, Lenka o Filipův, Filip o Lenčin. Ve sklepení byl velký chlad a oni byli oblečeni jen tak nalehko. Přitiskli se tedy k sobě, aby se zahřáli vlastními těly. Bylo to k večeru, a už se oběma chtělo spát. Filip byl na nedostatek spánku zvyklý, ale Lenka i přes strašlivý rámus usla.
Asi po půl hodině se probudila na Filipově hrudi, pevně ho svírajíc. Filip byl celou dobu vzhůru, aby se Lence něco nestalo. S tím, že by se něco stalo jemu už byl smířený dávno, už když ho brali na vojnu. Najednou uhodila rána, která se zdála dosti blízká. Lenku napadlo, že by vojákům mohl přijít jejich dům dobrým úkrytem pro protivníky, tak okamžitě uchopila Filipa, že se půjdou schovat, on ji však zarazil a řekl, že dojde sám. Lenka mu začala nadávat, že je blázen a může si nohu ještě víc zranit. On se však bránil, že nebude mít jediný problém. A došel, neměl jediný problém, trošku si na nohu pokulhával, ale došel. Schovali se za velké bedny se zavařeninami. Tam vyčkávali, co bude dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama