Leden 2008

Sluníčko

30. ledna 2008 v 15:15 | Ivča
To je krásná fotka. Je tam něco jako sluníčko. Krásný, zářivý barvy. a hlavně veselý. Ten obrázek se mi moc líbí, přes moje vlasy prosvítá sluníčko. Všechno září teplem. Hned je mi teplo... konečně. Snad už přichází jaro. Jaro je krásný období, všechno kvete, voní, svítí, rodí se, směje, lidé jsou k sobě milí, mají se rádi... prostě nádhera. I ten votravnej malinkej hmyz dokážu překousnout. jo, je fakt, že někdy na něj nadávám, ale mám ho vlastně ráda. Stejně tak sluníčko. Když mi nepříjemně svítí do očí, tak jej proklínám, ale když mě hřeje, miluju ho. Sedím, je mi teploučko, pálí na mě svítíčko... nádherná pčředstava... a když si představím ty zelený stromy, modrou oblohu s občasnými bílými mráčky, duhu po dešti, rozkvetlé louky... hned je mi líp. Umírám touhou jít se projít do lesa, jenže kamarádce vadí, že už jsme tam asi dvakrát byly, a... nevím, je zvláštní. V lese je nádherně, a ten čerstvej vzduch, jak nádherně voní, je svěží, uvolňuje. Na nic nemyslím, jen čichám tu krásnou vůni, v lese, ležím v trávě, voní tráva, stromy, květiny, les... Těším se na jaro. Jednou, když jsem šla vytřepat hadru od prachu, a ucítila tu krásu, nechala jsem otevřené okno, a jen stála. Vyrušila mě až maminka, která se zlobila, protože na mě ještě čekalo několik poliček. Je to prostě nádhera a nemůžu se dočkat, a Vy?

Krása, touha, chtíč...

29. ledna 2008 v 16:36 | Ivča
Je to zvláštní...
Jestli nevíte, očem Vám chci vyprávět, nedivím se... vlastně jsem se ani nezmínila... no nevadí...
Uvedu příklad: Jdeme si do obchodu koupit časopis, uvidíme čokoládu a dostaneme na ni příšernou chuť. Trápíme se, protože na čokoládu nemáme u sebe peníze, a máme na ni takovou chuť... Další den si jdeme koupit čokoládu, ale nějak na ni nemáme chuť, zato se nám líbí jedden časopis. Jenže, když si ten časopis kupíme, stejně nám přijde nezajímavej, a máme chuť na čokoládu.
Už mě chápete? Chci jen říct tak nějak tohle... asi bychom se nad sebou každý měli zamyslet, co vlastně chceme, co potřebujeme... a hlavně, co opravdu budeme používat. A ne jen při tomhle, tohle je jen malej příklad.
Nebo třeba touha...
Chceme se vytáhnout před kamarády, začneme kouřit( nemyslím tím ovšemže všechny, protože myslím, že většina lidiček, kteří se otravují čtením tohoto článku jsou nekuřáci) . Jenže, jsme sice považováni za machýrky a jsme jedni z nejlepších. Jenže pak nastane období, kdy se o sebe budeme starat sami. To už nebude taková legrace. Budeme jmít třeba málo peněz, nebudeme mít na to, abychom si zaplatili cigarety, ale budeme na nich závislí a... co potom? A navíc, jak na tom bude naše zdraví?
Nebo něco chceme a uděláme pro to cokoli. no, nás se to sice netýká, ale... zmínit se o tom snad můžu. Nebo raději ne. Už dost písmen. Raději...

P jako prase, protože bagr plave

28. ledna 2008 v 21:27 | Ivča
Sedím a obtahuju písmenko po písmenku. Sedla jsem si totiž k lístkům s názvem pořadatel, na který už nevyšla barva, musím je teda všechny obtáhnout. Docela mě to baví, ale je to moc dlouhý, nebo spíš jsm já moc pomalá, tak u toho obtyhování vymýšlím kravinky.
Právě obtahuju P , P jako prase. Je to celkem fajn zvíře, díky kterýmu máme spoustu masa a sálda. Vím, že těm několika lidičkům zkazím chu´t k jídlu, ale co už? Prase by se dalo říct i mě... občas:-D . Nebo by šlo P jako pitomec... tak by se mi taky dalo říct:-), nojono, dá se takových slovíček vymyslet:-) P jako praštěná, to jsem taky. Nebo P jako pýcha, to doufám, že mě se netýká. Slovo pýcha používám jen když odříkávám vyjmenovaná slova. Už mě to psaní začíná bavit.
A pozor! Už jsem na O . O jako opice, to je Ivuška. Ne, není to urážka, jen znamení v čínském horoskopu. Jako opice se většinou tváří můj spolužák, ale o něm raději nebudu moc mluvit, aby se některým jedincům neudělalo špatně. Je to totiž naše třídní čuňátko. Vlastně pořádný čuně! No, ale to už je jeho problém, my tu teď řešíme O. A protože O vypadá jako kolo, tak je i O jako kolo. Taky fajn přirovnání, že?:-) O můžeme použít, když se divíme, a rybičky mají tvar úst do písmene O.
A už jsem konečně u Ř. Ř jako řeřicha... no, napadá mě, že mě zrovna nic nenapadá:-). Ř, jako říct něco, to já umím dokonale. horší úkol by pro mě byl říct něco rozumnýho. Abych tak řekla: " Rozumný? Co je to za sprostý slovo?:-)" Nojono, opice asi nebude jen Ivuška, ale i já, páč opičit se mi jde.
A máme tu A. A jako andílek- můj nepřítel. Jo, jsou krásní, ale takovým čertům na moc příjemní. A jako Anglie, Amerika, Austrálie, Antarktida, Arktida... ja to hold sranda, takový A
A teď D. D jaiko hlupózis, dementózis, definitivo. to se ke mě taky hodí, Nebo k nám? Nevím jak to říct, protože Vy by jste to mohli vzít poněkud jinak. No, ale jde vlastně i D jako deštník, ten máme snad všichni. Nebo D jako Dáda, naše mnou ne moc oblíbená kamarádka... no, spíš spolužečka. Je vlastněfajn, ale na můj vkus moc pomlouvá. No, to nevadí, to se zvládne.
A já už jsem na A. A jako magor, jak jsem doplnila našeho milého Arnoštka. Nevěřil mi , že bagr plave, ale pak řekl, že bagr plave, ale jmenuje se Alois Bagr. A taky povídal, že statnej bagrista zachrání vlka za spárů Červené Karkulky a potom odplaval na svým bagru hromovodem. Ale o tom až v jinačím článečku.
A už obtahuji T, jako tátové. Moji tři milovaní tátové. Táta hobbitek, táta savana a táta loupežník, to je, co?
E . E jako elektřina. Ano v japonsku jí vyrábějí spoustu... připomíná mi to nzeměpis, to není moc příjemné připomínka. Nebo E jako ementál, sýr, ještě nevím jakej, nebo možná jo, já totiž vlastně ani nevím co to jím, no, ale to nevadí. to se spraví.
A nakonec L. L jako láska, to, co cítím ke svýmu budoucímu manželovi, ke svýmu nynějšímu manželovi a ke svýmu klukovi. Vlastně ještě k Vám všem, jste moje sluníčka, mám Vás ráda.
No hurá, už jsem u konce! No, ale ak tak jásám, všimla jsem si, že tuhle trať si projedu ještě asi osmkrát. To musí být POŘ8D tolik DATLŮ!???!

Mr Bean- Vánoce

22. ledna 2008 v 19:35 | Ivča

Hahaha

22. ledna 2008 v 19:30 | Ivča

My dear guitar

22. ledna 2008 v 18:14 | Ivča

Who is she?

22. ledna 2008 v 18:10 | Ivča
Tak co? Už znáte odpověď na mou hádanku?

Pár nevšedních fotek

22. ledna 2008 v 18:06 | Ivča

Malé nevinné dítě

20. ledna 2008 v 14:48 | Ivča
Ano, i už tam malý andílek může být. Tohle je jeden z nejsmutnějším obrázků, co jsem vůbec našla. Malé, neviňoučké díťátko prochází branou... snad nebeskou... nevím, je černá, snad ne pekelná... nahání mi to hrůzu a strach. Kraťoučké ubohé vlásky jí vlají ve větru, a ona... nevinou nohou vkročí za bránu...
Tuto fotku musel nytvořit někdo velice šikovný, ale ne s moc velkým citem. Místo focení by totiž upustil fotoaparát a rozbrečel by se. A než by se uklidnil by asi chvíli trvalo. Vždyť je to jen malé, nevinné dítě...
Bože, přemýšlím, jestli Vám to můžu udělat; zarmoutit Vás...
Nevím, ale co s tím? Co mám dělat? OOO Bože! Přemůžu se, alespoň nebudu na světě sama, kdo...
... uvidí malé, nevinné...
...dítě...

Černí andělé

20. ledna 2008 v 14:37 | Ivča
Protože těch smutných černých andělů mám přebytek, některé vám sem doplním, aby jste měli na co koukat...
Ač jsou krásné, moc veselí ve mě nevyvolávají. jsem sice člověk, který miluje černou, ale ne až do takové míry, aby musel mít všechno černé- například oblečení, stíny( ty já nenosím vůbec, ale to ještě nikdo neví:-) , aktovku, pomůcky atd. Je to zvláštní, krásný a zajímavý. Nevím, jak to popsat. Když se jen tak podíváte na obrázek, řeknete si: " To je nádhera" ale když se nad ním zamyslíte, usoudíte, že to, co chtěl autor vyjádřit moc nádherné není.
Když se zrodí nový anděl, je čistí jako lilie, s čistým srdcem žije většinou několik tisíviletí, jenže když zradí někoho, či když provede nějaký hříšek, znamená to, že se z něj stane padlý anděl, ten je buď poslán jako člověk na zemi, nebo přímo do pekla mezi čerty. Je to pro něj hrozné, je zvyklý lehávat v obláčcích, létat vysoko mezi mráčky, dýchat svěží vzduch, ale v pekle mu není dopřáno ani jednoho. Nabvíc si potom celý život vyčítá, co to provedl. Kdyby nezhřešil, mohl by stále létat v oblacích, na lidi dohlížet pěkně shora...

Jsou tak smutní?

20. ledna 2008 v 14:24 | Ivča
Když jsem do hladáčku na seznamu zadala název nejkrásnější obrázky, vyjelo mi to několik stránek, všechny jsem projela, ale ani na jedné nebyl žádný krásný a také veselý obrázek, byly tam jen černí andělé, padlé víly, spousta krvě, všude tma- tak popisují lidé krásu. Ale je ke kráse potřeba krutost? Ne, není. Motto jedné dívenky mě udivilo, stálo tam: Smrt je to nejlepší na životě. Souhlasíte s ní? Také máte takový názor? Věřím, že ne. My přece nechceme umřít, žít nás baví. Nebo, že by byla smutná? Pohádala by se se svu nejlepší kamarádkou? Umřela jí babička? Ne, nemyslím, nebyla totiž sama. Na každém blogu či jiné stránce mě doprovázela smrt, tma a černí andělé. Ano, uznávám, že jsou to nádherné obrázky, ale až tak je prožívat není zrovna rozumné. Jsou to nádherné obrázky, ale třeba fotka malého koťátka je stejně pěkná. Je to zvláštní svět. Nebo že by se slečna snažila být moderní? Že by to bylo zrovna v módě? Lidi jsou pro módu schopný udělat všechno. Dokáží se i zabít. Nevím, móda zrovna není můj koníček. Raději si sednu k flétně nebo kytaře a je mi dobře. Doufám, že lidem, kteří vystavují na svých stránkách tyto obrázky je dobře a netrápí se. To by totiž něbolo veri happy...

Barevná krajina

19. ledna 2008 v 22:37 | Ivča
Když mi přišel mailík od mé nejlepší kamarádky s tímto obrázkem, zamilovala jsem se do něj. Vypadá nádherně taková barevná krajina, viďte? Představte si, ráno se probudíte, kouknete z okna a tam se na Vás usmívá spousta barviček, které osvěcuje svítíčko. Hned z toho mám veselou náladu. My o tom můžeme jen snít, ale víly ty mohou takovou nádherou putovat každý den. Jsou totiž tak krásné, že si zaslouží i tak krásnou krajinu. A že tahle je krásná. zářivá zelená tráva jim tančí pod nohama, už je tam vidím, tráva je krásně zelená, protože po nmí nikdo nešlape, protože víly se při tanci vznášejí. Za kopci pokrytými zelenou trávou vysvítají poslední sluneční paprsky tohoto dne. slunce září, pálí do očí, a hřeje nás svou krásou a jasem. Jeho paprsky vyčnívají až k nejnižším mrakům. modrou oblohu chvílemi zastíní fialové nebo oranžové mraky. Je to opravdu moc hezký obrázek, děkuju tomu, kdo mi ho poslal, a všem Vám taky něco pošlu
Velikánskou pusu!!!

Hlava!

19. ledna 2008 v 19:29 | Ivča
Bolí mě hlava! Tak šíleně třeští! Stálý vrzání bráchovýho autíčka na ovládání! Je tak hnusný, každý vrznutí mi přinese tak hlubokou bolest! Bolí! Bolí jako střep! Jsem sice zdravá, ale ona pořád bolí!
Právě se snad vylévá láva ukrytá uvnitř mé hlavy... hučí v ní moře... ano, krásný zvuk, začíná mi připadat svět hezčí a hezčí...óóó nééé! Zase to šílený hučení bráchovýho auta! Bože, to snad stvořil sám ďábel! Už to nemůžu vydržet, vybíhám z pokoje a křičím, šíeně křičím! ... najednou je klid, nic nevnímám, žádná bolest, neslyším ani vánek. nic nevidím, necítím vůni ani pach. spím, asi ano... nebo ne? otvírám oči... je mi dobře, žádný auto nekvílí. Sebíhám dolů,ze schodů. Nejede televize, jdu do pokoje, kde je můj bratr. Nehraje si s autíčkem... leží. zkouším tep, a jestli dýchá... ne. Vybíhám z pokoje, honem pryč z domu, nemyslím na nic jiného, jen jít pryč... už tu nebýt. Běžím, stále běžím... padám, dolů, dlouho, topím se... umírám...

Smutek

19. ledna 2008 v 18:47 | Ivča
Když jen sedíte, někam hledíte, ani nevíte kam, nevíte o sobě, nevnímáte okolí, je Vám těžko... je to právě smutek, kdo Vás tíží. Jste jako bez duše, zamyšlení, a přece na nic nemyslíte, do očí se Vám derou slzy, jsou průbojné, nelze je zastavit. Jsou silné, silnější než Vy. Vyhrají nad Vámi. nechcete je propustit, ale stejně jdou ven na Vaše přání. Bolí Vás hlava, máte pocit, že hoříte, ale pálí Vás mráz, je Vám špatně... smutek není jen cit, dokáže vyvolat i fyzickou bolest. Je Vám mdlo, raději by jste se viděli někde v hrobě... ano, právě tak je Vám, když Vás popadne opravdový smutek. Vyčítáte si své chodání, ale přesto jste na něj hrdi, máte v sobě zmatek. Není nikdo, kdo by tento pocit neprožil, kažný z nás to zná...
Je Vám všechno jedno, ale na všem Vám záleží. Nevíte o sobě nic...

Veselé obrázky

19. ledna 2008 v 18:36 | Ivča

*BA+BA*

18. ledna 2008 v 18:38 | Ivča
Psáno Barborou vymyšlenou mou fantasií:
Velice se mi líbí jeden kluk, jmenuje se Jakub Ba... nebudu zdůrazňovat celé jméno... a je moc milej a inteligentní. Ke všem se chová jako kamarád, jenže moc lidí k němu ne. má diobrý známky ve škole a tak se mu všichni smějí, že je šprt. Já ale vím, že není.
Jednou jusme měly se školou akci, ve které jsme byli po rozlosovaných skupinách. Já byla s ním a ještě asi deseti děckama. on bykl náš vedoucí, páč byl nejstarší. Cestu k cíli jsme zvládli bez jediné poznámky proti němu, ale když už jsme byli u cíle a čekali na ostatní, začali mít všichni narážky, že je šprt a já nevím, co ještě. Jediná já jsem se ho zastala a Anďa na mě čučela jak na vola. no, když jí to baví, tak jí to nebudu vyčítat, ale mohla by se krotit. Když všichni odešly a my jsme se s ním vypravili k našemu rodnému městečku, poděkoval mi a zeptal se, jestli se nechci s ním někde sejít. já se na něj udiveně podívala a on hned: " Ale dobře, jestli nechceš, nemusíš, nevadí" ale já ho zarazila: " Nene, budu moc ráda, když se s tebou budu moct sektak" . Tak on tedy, že se sejdeme druhý den ve tři na stadioně. Večer mi máma oznámila, že zejtra jedem na rovnátka, a já se málem rozbrečela. Šla jsem mu zavolat s přesvědčením, že mi řekne, že jsem kráva a pošle mě do pr... yč. Když jsem mu zavolala, hned to zvedl, když vyslechl můj verdikt, řekl, že to vůbec nevadí, že to můžeme o den odložit. Ještě že pořes mobil nevidí, protože jsem údivem otevřela pusu dokořán. ale snažila jsem se vzpamatovat a po pár sekundách beznadějného snažení sem se s ním konečně domluvila na termínu. Velice jsem se tam těšila a nemohla se dočkat. Když už byl ten soudný den pár minut před mým rande s nejhezčím klukem na světě, krásně jsem se oblíkla, namalovala a šla jsem. On už tam čekal s několikaminutovým předstihem a na stole ležely dvě sklenice kofoly. Pozdravil mě, pobídl ke stolu a přisunul ke mě kofču. Moc hezky jsme si popovídali a zjistili o sobě mnoho věcí. potom navrhl jít někam do soukromíTak mě odvedl někam k lesíku, kde stála krásná lavička. chvíli jsme seděli a pozorovaliu přírodu. po té krásné chvíli se ke mě naklonil a mám pocit, že sestoupilo samo slunce a jako bych vzlétla... ano, bylo to tak, jeho ústa se dotkla mých. Byl to nádhernej polibek a já se mu zdlouha zadívala do jeho nádherných hnědých očí. však najednou mi zazvonil telefon, volala Anďa, kde jsem , jestli se nechci stavit, když jsem jí popravdě odpověděla, zavěsila telefon. ale už to pořehání a není to vtipny, no ale co už, když je někdo blbej tak je někdo... však víte, ale z5 k nám. Šla jsem zase zza ním, snad věčnost jsem se mu dívala do očí, ale najednou pohlédl do země a řekl:" Už musím jít, sejdeme se zase zítra?" Já kývla. teď se cházíme skoro každý den a už spolu chodíme dva měsíce:-)

Borec v čebreném

18. ledna 2008 v 18:37 | Ivča
Tento rok v létě, když jsme chodívaly na koupák, a byly jsme zmrzlé nebo se nám jen nechtělo do vody, seděly jsme na okraji skokanského bazénu, a mě pojednou napadlo, že ty skoky začnu komentovat. Byla to ohromná legrace. Moc jsme se nasmály. Skákali tam dva kluci, kteří dělali všelijaký kousky a tak. Říkaly jsme jim borec v modrém, páč měl modrý plavky, a borec v čebreném., páč měl čebrený plavky. My jsme se bavily, a poté šly skákat taky. A pak se šlo domů.
Asi o týden později, když bylo takové blátivé počasí, které si s koupáním moc nerozumnělo, rozhodly jsme se navštívit naši malou princeznu Martinku a jejího ještě menšího bratříčka Marečka. Když jsme zazvonily, neobjevil se ve dveřích ani tatínek, ani maminky Martinky jak jsme byly zvyklý, ale náš borec v čebreném... no, náš, prostě ten, kterýmu jsme tak říkaly. My na něj vykulily oči, a nebýt mě, bylo by dlouho ticho. Verča ze sebe nevydfala ani hlásku. Já tedy promluvila: " Dobrý den, jsou tu Mareček s Martinkou?"On se usmál a řekl: " Ahoj, právě spinkaj, oba. Jsem tu, páč Hanča se Staníkem jeli do Brna a tak mě poprosili, abych ohlídal mrňata" Tak jsme aspoň něco věděly. On ještě dodal: "Pojď dál krásko" Verča se zhrozila a jakoby vzkřikla:"JÁ???" Ale on: " Nene, ta kopretina, co stojí vedle Tebe. Tak já se jej zeptala, jestli bychom nemohly jít společně s Verčou. On souhlasil, pozval nás dál a nabídl kávu. Verča si dala, ale já kafe nepiju, tak jsem odmítla. Pobídl nás do obýváku, kde zrovna jela Arabella. Tak my se koukaly a on po chvíli přinesl Verči kafčo. Očividně jí chutnalo. On se posadil vedle mě a otázal se: " Už jsi někdy dostala pusu vod někoho kdo zrovnapil kafe?" Já řekla, že nevím, možná ano, možná ne. On se mě zeptal, jestli to chci zkusit, ale tu se najednou mezi nás přidala Verča, a prý , že má dopito a že má dělat nějaký úkoly do školy. A tu se rozplakal Mareček a borec v čebreným mě poprosil, abych ho šla uklidnit. On, že půjde zatím vyprovodit Veroniku. Tak jsme tedy šli. Mareček se ihned uklidnil a já, že tak půjdu, ať ho neruším. ale on mě zarazil: " NENECHOĎ NIKAM!!! NECHCI BÝT SÁM, PROSÍM ZŮSTAŇ!!! Tak jsem se tedy znovu posadila na gauč, a on vedle mě. Chvíli jsme nehybně seděli. Po chvíli se ke mě naklonil a... políbil mě. Byl to žár i chlad, bolest i pohlazení bylo to... krásný. To se mi ještě nikdy nestalo. dívali jsme se sobě přímo do očí a potom uhnul pohledem a rozpovídal se: " Jsem Roman, z vedlejší vesnice" nadiktovat mi celou adresu, a poté ma pustil ke slovu, představila jsem se mu a řekla, kde bydlím. Dlouho jsme si povídali, je to moc fajn kluk. Asi týden na to jsem za ním jela do vedlejší vesnice. Byl sám doma, na stole ležela spousta brambůrek a ji ého slanného pečiva. Nabídl mi a velice jsem si pochutnala. Ještě víc jsem si ale pochutnala na jeho sladkém polibku, doufám, že nebyl poslední...

Dú Valaši... ehmmm, dnes mám prima

12. ledna 2008 v 16:09 | Ivča a Ivča
=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)
Když jsme jednou s Ivčou zpievaly, tak jsme se rozhodly složit jiný text na písničku Dú Valaši dú. Tu je=)
1.Mám dnes prima den
chci se smát jen
a kdo mi to zkazí
tomu jednu vrazím
skončí s pláčem je=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)=)
2.Teď jdu na fernet
bude mi teplo hned
vožeru se zase
budu jak to prase
bude hezkej svět
:-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-)
3. Luďka máme rádi
jsme s ním kamarádi
má blonďatý vlasy
a znamínko krássy
na hraní zas pádí
na hraní pádí
:-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-):-)
4. Naše milá Ivča
nerozdává pivča
ferneta má doma
kamaráda ruma
čačačačačača
čačačačača=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D:-)=):-D

Jak to začalo

8. ledna 2008 v 19:33 | Ivča
V malé roztrhané chatičce uprostřed kouzelného lesa žila bludička jménem Fialka… vím, že takto přesně začíná spousta pohádek, ale věřte nebo ne, to, co právě tvořím není obyčejná pohádka. Možná to tak bude vypadat, protože tolik nadpřirozených jevů není snad ani v jiných pohádkách, ale je to spíš… no nevím.Možná si říkáte, že dítě s tak nízkým věkem by nemělo psát nic jiného než pohádky, ale já jsem prostě… jiná… byla to velmi milá bludička, jenže nikdy nepotkala živého tvora… byla ztracena v místě, kam nechodili ani skřítci, ani víly s rusalkami. Byla tam dočista sama. Byla jako Robinson, ale přece na tom byla o něco lépe. Robinson byl zvyklý na lidi, a věděl, že mu někdo chybí, jenže Fialka ani nevěděla, že kromě jí něco existuje. Les byl obrovský a měla vše, co potřebovala. V létě trhala jahody a maliny, v zimě jí stačila voda z kouzelné studánky, která nikdy nezamrzla. Každý večer procházela les sem a tam, a prohlížela si listí, kůry stromů a ostatní tajemství fluory. kousek od její chaloupky ležel palouček. Na něm nebyla sama, bylo na něm spoustu mravenců, broučků a přes den i motýlů. Vždy když dopadal měsíc kolmo na stébly trávy, tančila na paloučku ještě lépe, než všechny víly dohromady. Byla velice šikovná a jiná než všechny ostatní. Na paloučku trávila spoustu času. povídala si s mravenci a sledovala je, jak chystají všelijaké zásoby na zimu. Byla velice šťastná, a ani nevěděla, že může být ještě šťastnější. Vždy večer, když spala, vypadala jako růže, ale byla studená jako led.Scházela jí totiž lidská duše, nebo alespoň lidské teplo. Takto její život plynul už předlouho, když se jednou na světě objevil na světě malý klučina, jménem Martin. Když si to ráno, co se narodil šla Fialka pro vodu, spatřila jej ve studánce. Byla to první bytost, kterou kromě sebe spatřila. Fialka běžela na palouk, lehla si do trávy a přemýšlela, s jakou to bytostí se to vůbec setkala. Nepřišla na to, nevěděla. Neznala onu bytost. Tak uplynulo dvacet let, a z Martina se vy\klubal statný zálesák. Jednou se vydal na vandr sám. vydal se neznámo kam. Zřejmě zabloudil, dostal se do kouzelného lesa. Fialka ho spatřila a hned začala z ničeho nic vykonávat abych tak řekla svou práci, tudíž aby Martin už nikdy nenašel východ z lesa. Ale když jej poznala, odvedla jej do své chaloupky a ala mu misku jahod. fialka měla všechno nádobí , co potřebovala, sama si je totiž vytvořila z hlíny. Martin na ni udiveně koukal a poté se jí zeptal, jestli by u ní nemohl přespat, jak se jmenuje a jak se jí zde bydlí. Fialka mu na všechny jeho otázky medově odpověděla, a dovolila mu přespát v její chaloupce. Slíbil jí, že ráno hned vyrazí zase dál, ale v tom omdlela. On si to ihned uvědomil… ona nechce, aby odešel, uložil ji tedy do postýlky a když se probrala, slíbil, že zůstane. hned jí bylo lépe. Usílan s krásným pocitem, že spí pod jednou střechou s krásnou vílou…

Ivča

8. ledna 2008 v 18:50 | Ivča
Vy, kdo mě neznáte, ať mě aspoň trochu poznáte...
Tak to jsem já, právě jsem na letní noci ve Zbýšově. Mám moc ráda musicu, žánr jakýkoliv až na tuctucrny... ehmmm, techno. Radši ani nevím, jak se to správně jsemuje. Baví mě tančit, zpívat, ahrát na jakýkoliv hudební nástroj... ovšem bez umění na něj něco zahrát, ale i tak je to obrovská legrace. Jsem dívčina(teda aspoň myslím:-) s bláznivými nápady a s až moc velkým smyslem pro humor. Pořád se směju, ať jde jen o maličkost, která ani nemusí být vtipná, ale legrace některých mých spolužáků mi opravdu vtipný nepřijde. Je zvláštní, a nemám jej moc v lásce. ale vás v lásce mám, proto se vám představuji, a by vás nebolely očíčka, tak končím:-)