Listopad 2007

Co se skrývá za rohem

28. listopadu 2007 v 14:50 | Ivča |  Můj veselej život
Jednou jsme s kamarádkama byly venku. Hrozně foukal severák, tak jsme se schovaly za roh, kde tolik nefučelo. Holky si tam dělaly kluziště a já se tam třepala zimou. Ale bylo mi krásně, páč jsem byla s Ivčou... asi mě hřála láska:-)... A tak jsme si povídaly a rozebíraly všechno možný, když najednou z pozarohu vyletěl sáček. Takovej divnej čebrenej. Málem přistál na jedný mý kámošce, tak jsme se začaly šíleně smát. Najednou tam bouchly dveře, šly jsme se mrknout kdo to, nebo co to, ale ono tam nic ani nikdo nebylo. To bylo digvný, ale my si toho prozatím nevšímaly a povídali si vesle dál. Nebo spíš, řechtaly jsme se vesele dál. Ale stím už nic nenaděláme, že jsme tak uřechtaný:-D
Tak jsme tedy v řechtání pokračovaly. Už se setmělo, tak se Ivulka koukla na mobil a zjistila, že už musíme jít domů. Tak tedy, že půjdemeZpoza rohu na nás vybafl valký vichr! Bylo to šílený ten tlak. Ivušky byla ještě k tomu trošku nachlazená, tak doufám, že teď už je jí dobře. Šly jsme ještě na chvilinečku do naší chodby. Tam jsme uslyšely jakési pípání a pištění. Šlo za sklepa. Šly jsme se tam podívat. Bylo to o5 z pozarohu. Tak jsme šly tam, mrknout se. Já šla první. Najednou se na mě koukly dvě krásný černý očíčka. Byl to malý nezbedný zatoulaný křeček. Tak jsem ho vzala domů, dala mu klec po svém starém věrném kamarádovi a nasypala papání. Líbilo se mu to. Mohla jsem jej nechat u nás doma a dodneška jsme velcí kamarádi. Je to takový malý čipera. mám ho moc ráda. Mějte se rádi, jako my spolu a taky se mějte hezky. Usmívějte se a krásnej den mějte...

Svatý Martin

20. listopadu 2007 v 20:50 | Ivča |  Má milá setkáníčka... a někdy i víc
Jednou jsem tak koukala z okna, jak tam krásně sněží, je tam zima, a já jsem se tam vyhřívala u topení . Bylo mi teplo, a ti venku tam mrzliřekla jsem si , že je to nespravedlivý, a tak jsem slezla těch našich pár schodů, oblíkla se a šla se alespoň projít. Nechtělo se mi poslouchat kamarádku, ani si z někým povídat. Chtěla jsem být sama. Přemýšlela jsem o čem se dalo, bylo všude ticho, ptáčkové nezpívali, bylo už11.11. Byla zima, ale mě nevadila. Šla jsem stále dál k lesíku. Když jsem dorazila přímo do něj vydala jsem se dolů po cestičce. Klouzalo to. Já se snažila udržet se na nohách, ale stejně mi to podklouzlo. Nezaječela jsem, byla jsem potichu. Nic jsem neřekla. Asi se mi nechtělo rušit ten krásný letní klid. Zvedla jsem se a úpokračovala v cestě. Došla jsem k lavičce. Sedla jsem na ni , i když byla celá zasněžená. Chvíli jsem mlčky seděla. Tu jsem uslyšela dupot koní. Já jej nepoznám z dálky, ale on byl blízko...O ano... už vidím jezdce... je to krásný mladík. Přijel ke mě a seskočil z koně. Já se na něj mlčky koukala. Měl světlé krátké vlasy. Obličej bez jediného kazíku se na mě mile usmíval. Jeho pohled byl jako když tě pohladí milovaná osoba. Oslovil mě:" Jak se jmenujete slečno???" Já za sebe málem nevypustila ani slovíčko, ale po dlouhém uvažování jsem spustila:" Jsem Ivana, pane , jaká je vaše jméno?" Mluvila jsem spisovně, a jakobych to nebyla já. On mi řekl že se jmenuje Martin, a tu najednou zařechtal jeho kůň. Byl krásný, bílý, srst měl učesanou. Hezčího koně jsem ještě neviděla, a hezčího mladíka taky ne. Martin mi nabídl, že by mě svezl na koni. Jízda na koni byla už dávno můj nesplněný sen. Pomohl mi do sedla, zjistila jsem, že když slezl s koně, přestalo sněžit. Když na něj zase nasedl a pobídl ho k jízdě, o5 se rozsněžilo.Jízda byla krásná. Jeli jsme krajinou, která byla celá bílá. Bylo to krásné. Na nejhezčím koni s nejhezčím mladíkem. Zdálo se mi, že všechno kolem hraje. Na jedné krásné louce kůň zastavil. Martin mě pobídl, a já slezla s koně, ovšemže s jeho pomocí, a dostala se na zem. On mi řekl, že je velice rád, že mě potkal. Pohladil mě po tváři. Hluboce se mi díval do očí, a já jemu taky. Přišlo mi, že je jediný , kdo na této zmi existuje. Jeho ruka byla hlaďounká. Šli jsme se projít kousek do lesa. On mě objal. Přišla jsem si v jeho stisku tak bezpečně, a přece jsem se bála. Nevím
vůbec čeho. Byl proti mě dost vysoký. Procházeli jsme se a já byla v ráji. On vypadal šťastně, ale ustaraně. Došli jsme zpět na louku. Jeli jsme o5 tak krásnou krajinou. Já jsem byla okouzlena. Bylo to krásný. Dojeli jsme zase k lavičce. Vysadil mě. Díval se na mě očky, které byly hluboké a čisté jako studánky. Poděkoval mi. Já jemu taky. Odjel...
Chvíli jsem seděla na lavičce, a přemýšlela o tom. Pak mi to došlo. Byla jsem se samým svatým Martinem! Bože! Bylo 11.11. tudíš svatého Martina, když Martin jel, sněžilo! Tak to bylo tak! Byl to zvláštní pocit a měla jsem v sobě zmatek.
Byl to nejhezčí zážitek mého života. Další asi stejně dobrý, možná víc, možná míň, bude tuto sobotu. Pojedu totiž na mou oblíbenou skupinu Stejšn, a ještě zbytek. Zpívají tam moji; trofám siříct "kamrádi" Vltně někteří by se tam našli. Jsou skvělí, jestli chcete vědět, jaký mám vkus, tak mrkněte do odkazů... A užijte si sněhu, přináší ho Svatý Martin...

Bílej den

17. listopadu 2007 v 19:16
Tak nám napadl první sníh(sice už skoro před týdnem, ale já jsem pozadu:-). Tak se malý děti rozhodly, že vytáhnou boby a sáně. Vždycky ráno jdu do školy a vidím děti s maminkami. Děti se vozí jako králové, či královny a maminky je táhnou. A děti ještě pobízejí:"Honem mami, už nás dobíhají". A maminka jen zvolá:"Ano broučku, už tam budeme". Potom se vejde do teploučké zahřáté šatničky a tam maminky pomáhají dětem s převlékáním. Pak jim pro řádné rozloučení dají pusinku na čelíčko a děti jim svatosvatě slibují, že budou poslouchat paní učitelku a nebudou se prát, ani hádat. Maminka spokojeně odchází a díťátko je vzorné. Ale sotva přijde do třídy plné spužáčků, začne na celou třídu volat pozdravy a až se dost napozdravuje, tak si jde hrát. No hrát... když je to holčička, tak se hádá s ostatními o panenky, a když chlapeček, tak jde panenkám trhat všechno, co jde. Potom přijde paní učitelka a zavolá děti k sobě. Hrají se různé hry, a pak následuje rozcvička. Po rozcvičce jdou děti pokračovat ve svém hraní, ale teď už si hrají pěkně a nezlobí. Ale tu začně za paní učitelkou utíkat jedna holčička za druhou a ukazují jí rozbité panenky. Paní učitelka o5 svolá všechny k sobě a ptá se, kdo rozbil ty panenky, pak se začnou kluci obviňouvat navzájem, a tak toho radši paní učitelka nechá, a dá panenky na opravu. Tak tolik o školce, ale jak to vypadá mezi tak říkajíc"Puberťáky", je taky celkem zajímavé, takže vám můžu popsat, jak to je mezi"námi"... já naštěstí do téhle party nepatřm, ale myslím, že většina pubeťkáků z naší školy jo...
Tak tedy, řekla bych to asi takhle:
Ráno dámy a pánové vyjdou z domu, kde už na ně čeká kamarád, nebo kamarádka. Tak před sebou začnou dělat machříky a pomlouvat koho se dá. Potom přijdou ke škole a jdou třeba za tím, koho pomlouvaly. Pak se většina odebere někam do soukromí a zapálí si cigaretu. Tam nevím co se děje, a věřte mi nebo ne, ani to radši vědět nechci. Radši nad tím ani nepřemýšlím. Potom se jde za školy. Ve škole jsou jiní kamarádi, a tak zase s těmi kamarády pomlouvají ty ostatní. Kluci dělají machry před holkama, a holky před klukama. Asi je to baví, nebo si tím něco dokazují. Jsou divní. Pak začne hodina a začnou lítat pětky... hlavně těm, co jsou nejvíc oblíbení a kouří nejvíc cigaret. Pak je zase přestávka, a tak nějak to jde pořád dokola...
Jak je to u dopělých... to vlastně pořádně nevím, ale myslím, že dle mého postřehu a si takto:
Dámy se vzbudí, obléknou se a pak nastává čas před zrcadlem,čas kdy nastává dlouhodobé česání a otrávování manžela s otázkou: " Co si mám s těma vlasama udělat???" . Ano, , hádáte správně, to manžele většinou ne moc potěší. Po této dlouhé době je na řadě další. Dámy si vybírají stíny k obleku, rtěnku, ovšemže tu nejdražší a nejmodernější. Potom vzbudí děti a jdou jim nachystat svačinku. Když už se vypraví i děti, jde s nimi do školy. Buď je maminka sportovně oděná s praštěným duchem jako já táhne do školky na sáních, nebo jde madam v podpatcích, a když jí podklouzne noha, tak se ozve několik sakramentů či doprdelkovníků:-). Ale takové nejsou všechny dámy. Některé jsou milé a hodné, a hlavně upřímné a umějí si osadit a užít život.
Pánové jsou na tom jinak. Vstanou, několikrát siposlechnou manželku, a řeknou jí že jim se líbí i v hadrách co nosí jejich babička, a jdou se narychlo obléct. Potom jdou do auta a následuje taktéž pár sakramentů, protoře jim nejde nastartovat auto. A když se konečně rozjede, tak zapadnou, nebo je čeká smyk na letních gumách.
Ale není pý tomu ta u všech dospělých. mám tři tatínky, znichž jeden nejezdí do práce autem, ale na kole. Druhej povídá, že prej někteří dospělí nejsou až tak zase dospělí. Prý nevím copak jak je to s ním ráno? Úlně jináč :) Koukne do špíglu, většinou se pozná, prožene zubama brusnou pastu, s nikým se nebaví, páč není vo čem, otevře dveře, který dělí kuchyň od jeho práce (eliminuje tím startování studenýho motoru a letní gumy na sněhu) a jde psát :))) Mám se mít hezky , nazval mně rusalkou ( i když vlastně z poloviny jsem:-)a podepsal se:Savana, tvůj adoptivní papínek (sorry Petře, není to z mý hlavy :)))...Ale my víme, že to byla lež:-)
Z toho plane, že rozdíl mezi mužem a ženou je v rychlosti. A jestli nevíte, jak se vypočítá ychlost, tak je to tenhle vzorec: "v=s:t...tak a teď jen doufám, že si to nepřečte náš fyzikář, páč inč bych asi z fyziky neprospěla... ale můžu snad za to, že nevím, kde je rovnáse?:-)
Vaše milá zasněžená Ivulka

PRŠÍ!!!!

10. listopadu 2007 v 11:12
Prší , prší , jen se leje...ale ono prší až moc. Všude je mokro a venku ani živáčka , až na blázny ,
kterým se v tom počasí chce ven . Mě by se chtělo , ale maminka by s toho asi měla infarkt , tak to radši necháme na jindy:-). Už teď jsem nachlazená , a mám ráda svůj hlas a svý zdraví , takže , to bude asi lepší odložit. Některý děcka jsou rádi , když jsou nemocní , páč nemusej do školy , ale já mezi ně nepatřím , já se radši něco naučím , než být úplně blbá:-). Já vlastně v hodně věcech tak říkajíc:"Jdu proti stádu , ale je mi to jedno . Některý lidičky , co jsou na tom podobně znám , ale takovejch moc není , ale ti , co takoví jsou , jsou stejně nejlepší. Například totiž , většina lidí neřekne lidem do očí to , co si o nich myslí. Já jo , proto mě taky plno lidí nemá rádo , páč jim říkám i ty špatný věci . Ale měli by si uvědomit , že pochvala od pravdomluvnýho člověka je vís , než tisíc od lháře.
Pořád ještě prší. Proč vlastně prší???Na tuhle otázku je zpousta nátzorů , ale já ž bohužel vím pravdu , vymýšlet si , bylo lepší , ale teď díky škole , už ze mě není malá holčička , která dumá nad světem , jsem mnohe zkušenější. Ale vlastně jsem malá holčička a chytrá nejsem. Je to to nejlepší , co mě mohlo potkat-umím si představovat věci , ne tak , jak jsou opravdu , ale tak , jak jsou v mý fantasii . Jinak by asi tyhle stránky nevznikly. Já si vymýšlím ráda , ale nežlu , vymýšlím si , a žlu jenom sobě. Ale to není důležitý. Pravdomluvnej člověk jsem , prpotože když lžu sob+ě , tak tpo neříkám nahlas. Ja to opravdovsky fajn. Jestli chcete , vyzkoušejte si to taky , uvidíte , že je to hrozně zábavný. Teď když prší , je to nejzábavnější. Můžete si třea lehnout na postel , kolem sebe nepořádek a představovat si jak sluní svítíčko. Jééé , to je křásná představa:-)

Sny

7. listopadu 2007 v 15:50 Můj veselej život
Když tak přemýšlím nad tím, co psát, mezi jinými nápady se vyskytují i sny, můžu psát, co se mi zdálo, nebo co se zdálo jiným , je to dlouhatánské nekonečné téma, ale můj článek snad nebude nekonečný, páč už by to bylo nudný. Tak se budu snažit to napísat drobetánko krátce, a když se mi to nepovede, tak můžete přestat číst, já vám zato uši neutrhnu, ani nos:-). A navíc moc lidí, co si tyhle články čte není, a tak to tedy píšu jen pro vytrvalé a miloučké lidičky=vy. A děkuji vám za tohle všechno, co pro mě děláte, a prosím vás, buďte jedni z mála a dočtěte si tyhle blbovinky, ať se vám má o čem zdát. Teď už budu snad aspoň chvíli mluvit k tématu:-)
V noci se děje spousta věcí, od zábav až po výhry v loterii. Někomu stačí ke štěstí to, že se mu zdá o něčem hezkém. Ti, co jim tohle ke štěstí nepomůže jsou chudáčci, protože tuto možnost nemají. Já ji naštěstí mám, mě stačí, když se mi zdá o tom, jak jsem s Ivčou venku a je léto, a my hrajeme schovku, a já nejsem nemocná---SUPER!!!Takový sen opavdu zahřeje u srdíčka a vykouzlí úsměv na tváři. Znám několik lidí, kterým tohle nestačí ani kdyby se to opravdu odehrálo. Ale to jsou"mrtvoly". To pojmenování jsem použila proto, protože se zkrátka neumí radovat z toho, co mají a pořád chtějí víc, a s ničím nejsou spokojený. Prej se jim říká pesimisti, ale já sem nechci zatahovat nějaký odborný názvy, mě se totiš moc nelíběj. A komu jo, ten si tu o nich moc nepřečte, ale přečte tu plno inačích záležitostí. Třeba o snech... jestli teda zase nebudu psát o něčem jiným, co je u mě úplně normální, však vidíte, ne??? No jasně že jo, a jestli ne tak si pořiďte silnější dioptrie a nebo ještě silnější skla do brýlí:-)

Noc

2. listopadu 2007 v 23:53 Můj veselej život
Je noc.Je nádherná a černá. Čěrná je krásná barva, je elegantní, hodí se ke všemu a je-li ve spojení s jinými barvami, vypadá obraz, či jiný předmět velice nádherně. Čěrná je přiřazována ke smutku, ale přece jen je veselá. Je krásná. Čěrná je prostě... černá. Je to má nejoblíbenější barva. Nepatří ani ka zlým lidem, ani k dobrým. Patří k neutrálním, takže vpodstatě patří ke všem. Až na lidi, který nemám ráda, páč tak bych černou neurazila. To nejde přiřadit ji k nějakým nafintěným slečnám. Ten kdo by to udělal, by to asi neměl v hlavě v pořádku.
Ale já teď chci mluvit o té krsné záhadné noci. Noc je temná, někdy tak, že si nevidíme ani na špičku nosu. Je v noci tma??? Jasně že ano, ale taky jasně že ne. V noci ja sice tma, ale po ulicích chodíme pořád po světlě, takže na ulici tma skoro vůbec nic neznamená. Jen to, že se rozsvítí lampy a je drobet méně světla, ale jen drobet. Pořádná a pravá noc je tehdy, když jsme třeba v lese a tam nemáme žádné světlo. Já osobně bych si takovou noc přála zažít. Musí to být skvělé, když dýcháte ten čerstvý vzdoušek a nic nevidíte. Nevidíte jednu holku, jak pomlouvá druhou, ani tu třetí, co pomlouvá ty první dvě se čvrtou a pátou. A nic neslyšíte, všude je hrozitánské ticho. Já mám ráda ticho. Chvíli by se mi líbilo ticho, ale pak by se mi asi líbit přestalo, páč bych nemohla poslouchat žádnou hudbu, bylo by to hrozný, proto se musím o svý ouška starat, a to pořádně. Musí to být prostě super zážitek. Někdy to uskutečním...
Někdo se noci bojí. Ten je podle mě hlupák, páč nemá čeho se bát. Bát se tmy??? Je to tak zábavné? Čěho se tak bojí, že je někdo potká a popřeje jim místo dobré noci špatnou??? Asi ano, páč mě nic jinýho nenapadá... vlastně jo. Asi se milí lidičky bojí vlků. Ale musíme pochopit, že vlci jsou ve skutečnosti velmi milí. Oni zabíjí jen aby smečka přežila. A proč je zabíjí někteří lidé???Aby měli ńejbohatší smečku na světě. Zato vlčí smečka zchudne. Je to hrozně smutný, co ty lidi neudělaj pro peníze. Hrůza. Někteří se snaží být nejbohatší, jiní nejkrásnější, jiní nejchytřejší, ovšem takových moc není, a jiní nejsilnější... Všechny věci, o které se většina lidí snaží začíná předponou NEJ. Je to zvláštní předpona. Mě se moc nelíbí samotná. Možná se mi s nějakým hezkým slovem bude líbit...
Zase jsem odbočila od tématu. Noc je nejhezčí část dne, část odpočinku, část klidu, část nerušeného přemýšlení....... I když to tak nevypadá , v noci vlastně prožíváme spoustu zážitků. Je to díky snům. Sny nám dávají poučení a zábavu a všechno, co si můžeme přát. Smutek i radost. Je to zkrátka neutrlní zázračné období, ten spánek. Někomu se zdají sny o motorkách, ně komu o vílách a někomu o5 o něčem jiném. Sny jsou zkrátka nejlepší a nejjednoduší prožívání zážitků...
Ale teď už opravdu o noci , je obrfakt , že v noci je tma , ale mě se tma líbí , je to asi proto, že je tmavá , tmavý barvy se milíbí , jsou výrazný a přece nevýrazný , a jsou sitý , takový hezký prostě.
Tak a teď vám můžu říct pár svých nočních zážitků. Například , když spíte ve stanu , tak si můžete s kamarádkou či kamarádem popovídat , a většinou je ve stanu sranda , nebo třeba o půlnoci se vzbudíte a rozhodnete se udělat výzkumnou akci. My jsme třeba při výzkumných akcích hladily a značkovaly ježky , ale neznačkovali jsme je jak pejskové , nýbrž trávou . Každej ježek měl svý jméno. Bylo to super , pak jsme ležely ve stanu a povídali si vtipy , nebo horory. Bylo to zajímavý , pak jsme usnuly(já většinou jako poslední (ráno jsme se probudily ave staně to většibou vypadalo a si takhle:Verča leží na mě , já přitisklá kezdia Karolí roztáhlá přes celej stan. Ale bylo to super , já většinou vstala první a začala jsem se smát a probudila tím všechny ostatní. Pak mi nadávali-prstě"co víc si může člověk přát".
Nebo , když ležíte na lavičce a koukáte nahoru ke hvězsdám , všichni kolem pomlouvají , jak jste trapní a vy jste přitom šťastní.Díváte se nahoru a pozorujete hvězdy. A neberte tyhle věty jako , že ze sebe dělm chudáčka , já jsem v té situaci naopak hrozitánsky šťastná. Musí být fakt super, spát pod šrákem. Já to asi nikdy nezažiju , ale anít o tom můžu , přece jen , od čeho jsou sny?Přece od toho , aby se v nich snílci jako já pořádně vyřádili. Opravdu je zapotřebí to vyzkoušet-jakože to snění.Noc je průhledná , ale přece v ní nic nevidíme. Je zkrátka skvělá...
Noční ospinkaná Ivča