Jsem asi něčím zvláštní, nebo mám jen štěstí, ale stalo se to. Když jsem se zase vydala do lesa-tentokrát ve dne:-)-Potkala jsem pařízek, kterej se mi zamlouval a tak jsem si na něj sedla. Seděla jsem a koukala, co kde leze, či běhá , či padá nebo či co...ufff teď jsem se do toho pěkně zamotala:-)))...Zaposlouchala jsem se do zpěvu nějakého krásně pějícího ptáčka a tu mě v mém poslouchání probudilo cosi malého, co stálo za mnou. Otočila jsem se. Nejednou jsem uviděla něco, čemu se říká zázrak nad zázrak. Za mnou totiš stál malinký mužíček a koukal na mě jakoby vyčítavím pohledem. Po chvíli prohlíženísiho jsem se rozhodla mu popřát dobré odpoledne.
Tak jsem tedy začala a hned s docela s velkým zakoktáním: "Dodobrý deden". Můžíček se na mě hrozivě podíval a začal hned brblat: "To ani neumíš pořádnšě říct dobrý den? A stejně, i když mi ho přeješ, tak nebude.Tady ty klacky musím dopravit až támhle k tomu pařezu" ukázal na pařez, který ode mě byl asi třicet metrů."a vůbec, proč mi přeješ dobrý den a proč mi radši nepomůžeš??? To jsou dneska skřítci, to by jeden nevěřil." Ale to už jsem mu do toho skočila já"Ale já nejsem skřítek a kdybys mě poprosil, tak bych ti pomohla, ale ty tu stojíš a běduješ" To se skřítek urazil a řekl:"Tak mi pomoz, když to potřebuješ říct, tak ti to říkám."Já tedy těch pár klacků vzala a hrnula si to k pařezu. Když tu najednou začal volat skřítek: "Lupiči , pomoooc"Já se na něj otočila a zeptala se : "Kde???"A skřítek na to "Ty jsi zloděj, kradeš mi mé dříví". Já ho tedy zvedla a přidala ke klacíkůma už si nevšímala toho, že řve o pomoc.
Donesla jsem ho až k pařezu. On se rozhlédl, a když zjistil, že ho nikdo zachránit nejde, tak mi poděkoval a zalezl do domečku. Poté ještě vylezl z okénka a zamával mi. Pak řekl " Měj se hezky a zase někdy přijď .Naschledanou" Já mu mile odpověděla: "Naschledanou"Byla jsem pro něj obr, ale ve skutečnosti jsem prcek .Takže jsem vlastně
Pidiobr Ivík
Ivča | 28. října 2007 v 12:11 | 
Zde hledá
To je krásný :) Nádherný :)