Povídali jsme si

28. října 2007 v 19:51 | Ukecaná |  Má milá setkáníčka... a někdy i víc
Tak zase uplynul den a já jsem se vydala za svýma miláčkama. Bylo krásně, nebe bez mraků, les byl krásně prosvícenej paprskama svítíčka a mě se šlo celkem pohodlně. Nebylo vedro ani zima. Bylo zkrátka tak akorát. Les voněl, páč prý v noci pršelo. Já jsem spala, takže jsem o ničem nevěděla. Jako vždycky, mě probudí maximálně siréna, když zas někde nějací blbečci něco podpálej, nebo třeba spadne strom . Je to sranda na tom světě, když se člověk nevzbudí. Ale je to vlastně jedno. S tím že pršelo nic neudělám a konec. Když tak procházím tím lesem, cítím křásnou vůni stromů a jehličí a hříbku-no skrátka lepší než aervick:-))) Je to zvláštní, že se ty spreje, nebo co to vůbec je prodávaj tak draze a lesní vzduch máme zadarmo. To je anarchie! To by jeden nevěřil. Ke skřítkům jsem vyzbrojená kufříkem a všema různejma věcma. Doufám, že mě ta spousta krámů bude stačit. Mám jich opravdu nadprůměrně. HAFO.
Tak jsem došla na louku, kde moji malí drobečkové skáčou běhají, houpou se a klouzají a zavolala jsem :"AHOJ!" Oni se ke mě úplně všichni nahrnuli a křičeli jeden přes druhého cosi nesrozumitelného. Tak jsem tedy zasáhla a řekla:"Tak už dost a teď mi řekni třeba ty , co tu po mě chcete." A ukázala jsem na toho nejukecanějšího skřítečka. On mi řekl , že by si se mnou všichni chtěli popovídat. Tak jsem si sedla do trávy a zeptala se svých broučků o čem si chcou povídat.
Oni se po chvíli přemýšlení rozhodli , že by si se mnou chtěli povídat o trpaslících. Já jim řekla, že dobře a pak jsem se jich zeptala , proč zrovna o trpaslících a oni mi řekli, že proto, že se trpaslíků bojí a jen já, že je před trpaslíky můžu ochránit. Já jsem si myslela, že mezi skřítkem a trpaslíkem není žádný rozdíl , ale je a velký. Skřítci mi vysvětlili , že trpaslíci rádi bojují mezi sebou a často se stává , že zabijou a nějakého toho skřítka. Jsou prý sice i trpaslíci hodní, ale těch je prý velice málo. Vlastně je mezi trpaslíky a skřítky rozdíl v tom, že trpaslíci nemají křídla, za to skřítci ano. A navíc nejsou skřítci tolik bojovní.
Pak navrhla jedna skřítčí slečna, že si budeme vyprávět o zimním spánku.Tak mi tedy skřítci (málem jsem napsala trpaslíci,ale to by se jim asi moc nelíbilo) vyzradili, že každou zimu zalezou do svých domečků a tam sladce dřímají a probudí je až první paprsek jarního sluníčka. Já jsem tedy zatesknila , že celou zimu své skřítečky neuvidím. Ale pak se to spravilo a skřítci mi řekli , ať něco povím já jim. Tak jsem jim vykládala o lidském trápení a radostech a oni poslouchali, ani nedutali. Asi se jim mé povídání líbilo. Řekla jsem jim , že by měli udělat nějakou skrýš pro houpačky a podobně.Tak ji tedy začali okamžitě vyrábět. Hned ji měli hotovou a já jsem je pochválila, že jsou tak rychlí. Oni se až začervenali. Poděkovali mi za všechno co jsem pro ně udělala a řekli, že za nimi mám zas někdy přijít. Já jsem tedy šla domů.
Druhý den jsem se o5 vydala do lesa. Přišla jsem na palouk, ale nikdo mě nevítal a nikdo tu nebyl. S brekem jsem běžela domů, přes slzy jsem neviděla na cestu a tak jsem zakopla. Odřela jsem si koleno a proto jsem chvíli seděla. Přemýšlela jsem, proč mi to asi udělali. Pak jsem si vzpomněla, že říkali, že přes zimu spí a tak jsem se uklidnila. Mrzí mě, že jem se pořádně nerozloučila a těším se na ně. Možná se skřítečkům bude zdát o tom , že jsem
Zvědavá Ivča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama