Jak mě berou???

28. října 2007 v 12:06 | Zvědavá Ivča |  Má milá setkáníčka... a někdy i víc
Dneska ráno jsem se probudila, ale nechtělo se mi vylízt z postele, tak jsem přemýšlela o svých milovaných skřítečcích. Přemýšlela jsem nad tím, jak mě vlastně berou. Třeba mě kvůli mé výšče berou jako nepřítele. Třeba se mě bojí, jen se mi to bojí říct, páč se bojí, že bych jim něco udělala. Nebo chcou třeba něco udělat mě. Třeba mi chcou ostříhat vlasy! Nebo okousat nehty! I když , na těch by už toho moc nenašli. Já už jsem si je sama dost okousala:-) Nebo mě třeba jen využívají a potom mi utečou. Ale ne, nad čím to přemýšlím!? Oni přece takoví nejsou. Třeba mě mají jako kamarádku...
Tak jsem se teda napapala a chystám se za skřítky. Vezmu si s sebou. Nůžky, lepidlo, několik papírů, trochu vaty a provázek...
Tak tedy bloumám lesem a přemýšlím nad tím, co po mě asi budou skřítečci chtít. Třeba hrad třeba kolo, nevím , ale kdybych potřebovala k tomu víc věcí, tak si je donesu a dodělám to zítra...
Došla jsem tedy na louku, kde bylo spoustu malých skřítečků houpajících se na mých houpačkách. Koukala jsem se na ně a jejich štěstí vykouzlilo i mě úsměv na tváři. Najednou ke mě přišla malušenká skřítčí slečna a poprosila mě, abych jim vyrobila ještě něco. Já se tedy rozhodla pro skluzavku a začala. Smotala jsem papír, aby z něj byla rulička a postavím jej k malému neobydlenému pařízku tak , aby se v něm mohli skřítci sklouznout. Pak jsem pod něj dala vatu, aby dopad byl měkčí. Všichni se na můj vynález nahrnuli, jako velká voda. Hrozně se jim líbíl. Na spodek vaty jsem dala trošku bláta, aby vata pěkně držela. A držela.
Potom jsem se opatrně skřítků zeptala, co si o mě myslí a jak mě berou . Žádný ze skřítků mi nedokázal odpovědět, takže jsem pořád
Zvědavá Ivča
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama