Čokoláda

27. června 2011 v 10:17 | Iffča
Právě si dopřávám svoji oblíbenou pochoutku a přemýšlím nad ní... je vlastně asi dobrá pro moje zdraví... aspoň pro to psychické, je sice faktem, že po ní budu pořád kynout a kynout, ale... no a co... z prachu si povstal, v prach se obrátíš... Je to buď přítelkyně, nebo nepřítel... osobně si myslím, že i tabák je nepřítel, ikdyž prý v jisté dávce může i léčit.
Čokoláda je strašně dobrá.... ale fakt, ještě řekněte, že Vám nechutná čokoláda. Člověk by jí "sežral" tuny:-D Ale je fakt, že po pár kouscích už je mi z ní špatně:-D Každopádně je to lahůdka, jestli mě něco v životě těší, je to ona... a ještě samozřejmě hudba a moji miláčkové, ale... rozhodně hraje důležitou roli... když je člověku smutno, co by si nejraději dal?... no nejraději v mém případě asi ovoce, ale čokoládou taky nepohrdnu.
Ale pozor, některá čokoláda je fakticky hnusná, taková tučná, jako byste jedli sádlo.. .blééé!!! Většinou to bývají velikonoční vajíčka.. .po pravdě, mě nechutná ani ta extrémně kakaová.
Po napsání tohoto článku si příjdu jednak jako velký jedlík, navíc jako blbec, protože rozebírám svoje chutě... to mě ale od chuti na čokoládu neodradí:-D
 

Mluvíme jedním jazykem a nerozumíme si...

27. června 2011 v 10:10 | Iffča |  ... k zamyšlení...
Právě se zamýšlím nad tím, proč mi kamarád nerozumí, chci-li mu něco říct.... vlastně mi rozumí, ale ne tak, jak bych si já přála... myslí, že ví, co mu chci říct, ale neví zhola nic. Myslela jsem, že to pochopí i beze slov, ale bohužel... ani slova nepomáhají... mluvíme stejným jazykem, proč mi teda nerozumí? Ta věta měla podmět přísudek a další členy jako každá jiná, tak proč mu přijde tak zvláštní? A mě to mrzí, protože ho nechci zranit, a právě tahle věta by mi v tom rozhodně pomohla. Dělám něco špatně?... Zním ironicky, nebo co? Co je na tom tak strašně nepochopitelnýho?
Jasněže by bylo možný, že by nerozuměl, kdyby sme byli každej z jinýho kouta republiky, páč bychom měli jiný nářečí nebo kdyby on byl malý dítě a já učenec, ale vždyť sme oba na stejný vlně, tak co je na tom sakra tak těžkýho? Nebo to pochopil a já to nepoznala?... neřekla bych...
Mrzí mě, že mi lidé nerozumí, ale vždyť se snažím, aby mi vyšlo z úst vechno přesně tak, jak mi to leží na srdci... tak co dělám špatně?

Být jednou královnou

6. června 2011 v 17:06 | Iff |  Nelehkej život
Taky bych si to chtěla zkusit... být jednou touokouzlující královnou... všichni na ní mohou oči nechat a ona se jen baví, užívá si a rozdavá čarovné pohledy... nikdo si o ní nedovolí říct křivého slůvka, neboť se nerad dopouští lži...
Trošku mě deptá, že mám jen jeden život... a když není dobrej, tak už nepřijde další level, ani nestačí zadat nový jméno... je prostě blbej až do samotnýho konce... A nejhorší je, že člověk musí žít s vědomím, že jeho soused má život nádhernej se vším, co si přeje onen člověk.
Jako příklad uvedu Gabrielu Gunčíkovou... co ona má špatnýho?... v sedmnácti je nádherná, oblíbená, šťastná a skvěle zpívá... když to srovnám s jistou osobou... nebe a dudy... jenže ta osoba už nemá ani ty dudy...Je to smutný, že spravedlnost panuje jen a jen v pohádkách... možná... spíš určitě.. kdybych byla ta šťastná, co má všechno, byla bych ráda, ž život není spravedlivej, ale... takhle... je mi trošku nepříjemně. A to se zase dostávám k tomu samému již tisíckrát reprízovanému tématu:" Komu se s tím mám svěřit?"... ale co... nějak snad dožiju... jen mě děsně štve, že mi jako malé tloukli do hlavičky, že ze mě jednou bude krásná holka,ZAMILUJE se do mě krásnej hodnej kluk a budeme mít úžasný děti a budeme žít šťastně až do smrti. Je zajímavý, jak dokážou lidí lhát...
Chtěla bych za ten život něco stihnout.... stihnout být královnou... často si všímám, jak projde slečná a všem pánům se hned prokroutí oči, někdy i dámy jsou okouzleny. Je krásná, se skvělou postavou, milým úsměvem a hebkou tváří.... navíc úspěšná a šikovná... .jenže považte samy, krásné dámy, chtělo by se Vám se do něčeho pouštět, kdybyste veděly, že na Vás všichni budou hledět jko na ošklivku?... asnili byste a nádherné lásce, když víte, že nikoho neokouzlíte?... fajn, námitka... nejde o vzhled, ale... .to bohužel jde... kterej chlap je v dnešní době zaměřenej na srdce?... odpověď - žádnej... a jestli jo, tak Vám ho, krásné dámy, závidím... protože pokud by ten chlap byl fakt chytrej, tak bude natolik chytrej, že si radši vezme krásku, než zvíře.
A pokud ste se domnívali, že mi jde o dětský sen, projít se v nádhernýchšatech sálem s tisíci světem a všelijakých rozličných drahocenností, pak se pletele... nevím jestli je to skromný, ale podle mě jo... jsem tedy asi SKROMNÁ..:)
 


Klíč

26. května 2011 v 16:58 | Iff |  Nelehkej život
Už odedávna si lámu hlavu s tím, proč se nedokážeš bavit a užívat si jako ostatní... v čem jsi jiná, nebo stejná? A myslím, že teď, po dlouhatánské době bádání mi to došlo... je to tím, že Ty už sama o sobě nejsi šťastná, tudíž štěstí nemůžeš rozdávat, a kdo by se pak s takovým člověkem chtěl bavit? Vždycky sjsi záviděla těm, co se pořád bavili a Ty si jen seděla a koukala do prázdna... Je to ale strašně začarovanej kruh... když do něj spadneš, nebo se v něm narodíš, už se z něj nevyhrabeš ani lopatou... možná Ti někdo někdy hodí žebřík, nebo alespoň podá ruku, jenže Ty pak mnohdy nevíš, jak se správně zachovat, protože u Tebe není zvykem bavit se... pak se do toho kruhu padá zase tisíckrát líp, než se lezlo z něj... Ale snad po dlouhým strádání uvnitř kruhu přijde období vzdoru, kdy se pokusíš s tím něco udělat... nejen pokusíš, ale dokážeš to, protože už to bude Tvá potřeba stejně tak důležitá jako kyslík. Každej totiž potřebuje mít smysl svýho života, a Tvůj smysl jsou kamarádi.... miluješ úsměv přátel a hlavně jejich smích. A to je krásnej cíl... aspoň já tomu teda věřím, že jednou se ukážeš v krásným světle a každej pohopí, že si to s ním myslela dobře a že ho, i přesto že nemusí být zrovna Tvůj přítel, máš ráda. A tomu musíš věřit, protože jinak ten smysl nemá smysl, a to je vlastně úplné pozbytí smyslu:-)
Další možnou variantou je ale i to, že se nechceš bavit... říkáš si:"Vždyť já se chci bavit, mám ráda zábavu", jenže s tím, že se bojíš, že zábava skončí, nebo se pokazí, ji radši ani nezačneš... což je škoda, protože o5 Tvůj život ztrácí smysl... Tedy ne ten původní, že se máš množit, ale ten Tvůj velkej cíl, kterej sis položila už dávno dávnko jako maličká. Osobněš si myslím, že ten Tvůj smysl je pro Tebe výhodnější, páč tenm sis vybrala sama... nedala Ti ho matka příroda, ale Ty. Tím ale samozřejmě nechci nějak urazit matku přírodu, protože jestli skutečně je, pak musí mít tak dokonalý myšlení... dneska jsem si na to tak vzpomněla v chemii... led plave na vodě... kdyby neplaval, ryby by umrzly... no není to skvělý?:-D
OK... při tomto slovu se neubráním vzpomínce na majálesovou scénku 4.C... "Jsem tak krásný" "O.K." Jsem tak šťastná" "Jsem dobrá víla. Pardon":-D kdo zažil, pochopí:-D
No tedy, O.K., to je taky ale zajímavé slovíčko, přehodit pořádí a máme i obrácenej význam slova, ale z5 ke klíči:) Už mnohokrát sem se zamýšlela nad slovíčko chleba... z čeho vlastně vzniklo tohleto pětipísmenkové slovíčko? Tedy vím, že z mouky a mlíka či čeho, ale to slovo... nemá vlastně žádnej původ... no a když tak nad tím přemejšlím, klíč je něco podobnýho... obojí jsou věci, který s námi žijí den co den, a my vlastně ani neznáme čistěteoreticky jejich minulost. Je to smutný... k rozřešení budu muset najít asi...

Úvaha o úvaze

20. ledna 2011 v 11:57
Uvažuji o úvaze... proč nemůžu úvahu zahrnout do vyprávění.. .o tolik by se přece celé dílo rozříšilo.. .přece smíšením slohových útvarů vznikají ty nejkrásnější knihy... uvažování se stejně nevyvarujeme, a alespoň citlivým lidem, jako jsem i já, nedá neprojevit svůj názor... Vím že je hloupost kritizovat osvědčené metody, ale na druhou stranu, neznám nikoho, kdo by se před přečtěním článku ptal na slohový útvar. Pro mě je důležitý nadpis a o čem to bude, ne jestli budu číst perníkovou chaloupku, nebo úvahu o zlé ježibabě... je pracvdou, že kdybych vybírala mezi články, mohlo by se mi to hodit, ale stejně to nikde napsané nenajdu.. dospěla jsem pomalu ale jistě k názoru že to asi na něco málo dobré bude, ale stejně s tím nesouhlasím

ale dost už keců, a teď nějakou pořádnou úvahu:-D

Mám spolužačku.. .neřekla bych, že z nejchytřejších, neřekla bych, že z nejlepších, ale pravděpodobně myslí že všem vytře zrak.  Ani není vtipná, nemá miliony přátel... ale nemá mě ráda.. nevím proč, nejsem k ní hnusná, ani nic podobného. Nikdy se neodpustí nějakou poznámku.. ."a TY se nikomu nelíbíš, že?".. ."a já mám o deset kilo míň"... vynechala že talky o deset centimetrů... Vždycky když se mi takhle děcka smály, máma mi říkala, že je to ze závisti... popravdě myslím že mám lepší povahu než ona, lepší studijní výsledky.. možná že jsem i hezčí.. ne... to mi ani tak nevadí, ale to že je zahleděná jen do sebe, poslouchá jen sebe, nebere na nikoho ohledy a jde jí jen o to, aby měla co nejhezčího kluka.. to je prostě strašný a hlavně trapný... porávě teď tu nabaluje asi tři kluky... není to trapný?... podléízat klukům jen abych se mohla chlubit, že ten můj je nejkrásnější?... sice si myslí že je chytrá, ale není.. na tom přece vůbec nezáleží.. .taky nezáleží na tom, jak vypadám.. .jo dobře, nevypadat jak opice, ale že bych tomu věnovala veškerej svůj volnej čas?... to zase ne.. Já prostě nevím, proč ona nemá ráda mě... je pravdou že já ji taky nemusím, ale rozhodně jí dávám šanci, ne jako ona... jsem pro ni póvl... a přitom jakoby nám podlézala...

Kristýnka

10. prosince 2010 v 20:12 | Iff
Chci Vám říct o jedné své kamarádce... .je vlastně skvělá.... člověk se s ní zasměje, není k němu hrubá, pochválí ho... ale problém je, že tohle dělá jen před ním... ke každému je milá, ale za rohem ho pomluví... je kam vítr, tam plášť. Moc mě to mrzí... je skvělá, ale nemůžu jí věřit. Mrzí mě, že není reálný si ji přenastavit jako program na počítači... i u obrázku můžu vzít gumu, vygumovat co se mi nelíbí, a naopak přimalovet co potřebuju.. ale u lidí to tak není... jen mě ale vážně štve, že lidi, kteří jsou skvělí se takhle kazí... a dělají to sami, nikdo jinej za to nemůže.
Jsem strašnej idealista, ale představte si, jak by bylo krásný, kdyby všichni chtěli být skvělí... a bylo by to reálný... vlastně by pomohli i sami sobě, protože by je měli všichni rádi... nikdo by nikomu nelhal.... aby k němu nebyl hnusnej... nikdo by nikomu nenadával... ale pak by si zase někdo vzpomněl, že by bylo skvělý to zničit... tak proč to neudělat, že?... ale je to krásná iluze... to musíte uznat:-D

Stereotyp! Začnu chodit spát po obědě...

22. dubna 2010 v 21:52 | Iff
Zjistila jsem, že zase žiju až nudně stereotypní život... každej den je úplně stejnej. Ráno vstanu, usměju se na sebe, a řeknu si, že dneska bude skvělej den... a taky je, nekazím si ničím ani nikým náladu, jenže ono mě to dříve nebo později přejde... přijde někdo, nebo něco, co mi zkazí celej den.. .a pak už se to se mnou veze až do večera.. .asi by bylo nejlepší začít chodit spát ikdyž po obědě, ale kdoví, kdo by mi kazil spánek... dělám fakt všechno blbě, že mi pořád někdo něco vyčítá?!? Je všechno, co udělám, tak strašně světu odporný?!? Proč mi osud nedovolí zůstat alespoŇ jeden den veselá až do večera?... pokaždé se to musí zvrtnout. Každej mi tvrdí, že právě teď prožívám nejlepší léta svýho života... co teda budu dělat, až budu normální padesátka?... budu bydlet pod mostem a přijdu o obě ruce i nohy?.. .co mám teda čekat od toho zatracenýho života? Sakra... mluvím jak emo... a to je odsuzuju... svět je divnej.. a já jsem jeho nejdivnější bod...

Být ve všem zápor...

18. dubna 2010 v 20:33 | Iff
Možná si myslíte, že víte, jaký je nemít klad ani v jednom bodě,
jenom žít a toužit po vězení, nesnít o svobodě,
toulat se životem jako vlk ,samotář, kterej ani neví kam jde,
a čeká jen na změnu, která ho stejně obejde

Sááám, být sám a bez pomoci na dně
sááám, když se lidi, když se lidi tvářej chladně
I never want to be on my own

Možná myslíte, že je hloupý mluvit o samotě a sedět tu s vámi,
jenže má samota je stálá, neodchází...
mít soka někdy bejvá těžký, zvlášť když nemůžeš ho porazit
můj sok je moje svědomí, já chci jen žít...

Sááám, být sám a bez pomoci na dně
sááám, když se lidi, když se lidi tvářej chladně
I never want to be on my own


... možná to ještě někdy uslyšíte:-D

Těšit se?

15. dubna 2010 v 17:44 | Iff
Zjistila sem jeden důležitej fakt pro život, a to, že těšit se je úplně zbytečný, navíc když se člověk na něco těší, a ono to nevyjde, je z toho pak strašně smutnej... těšení je překážka k překvapením. Když se těším, na nějakou akci... těšení je skoro krásnější, než samotná akce, ale když těšení překazí zrušení akce... nejde zadržet smutek... člověk je pak jako oheň, kterej právě zhasl a čekána novou jiskřičku... a když jiskřička nepřichází, je život jako velká díra... každodení stereotyp střídá každodenní stereotyp... podle mě, když se člověk nemá na co těšit a nemá proč žít, nemůže žít. Jenže těšit se z něčeho co zmizí, je ještě horší... je to strašný dilema... těšit se, netěšit se?.. nebo se těšit jen na věci, který jistojistě vyjdou?... a který to jsou?... není nic, na co bychom se mohli spolehnout... všechno se může změnit... je teda v pořádku těšit se?... pomáhá nám to, nebo škodí?... nebo oboje?...

Cikánko...?

14. dubna 2010 v 21:31 | Iffcka

Eržika utíkala po schodech jako zplašená a doufala že už neuslyší tátův hlas, který by ji volal zpět nahoru. Neslyšela. Cupitala v lehkých balerínkách lehounce jako peříčko chůzí lehce houpavou a veselou. Oči jí zářili při pohledu na pomalu zapadající slunce a růžovou oblohu, uši se chvěly pod nátlakem jemných hlásků okrasných ptáků a vůně růží ze školní zahrady jí připomínala nejdražší parfém. Házela kolem sebe rukama a usmívala se na celý svět, jako by jej chtěla obejmout. Vystavovala svou hebkou tvář posledním slunečním paprskům a těšila se z pohledu na tančící stíny stromů z již nedalekěho parčíku. A už kráčela po zámecké dlažbě a hledala lavičku, která jí dnes bude společnicí při jejím obdivování krás přírody. Seděla a pozorovala pavouka, jak si z tenoučké nitky přede jemnou síťku. Přes onu obdivovanou síťku zahlédla partičku mladých mužů ve věku asi deseti let. Jeli na skatebordu a vyřvávali na celý park. Eržika se rozhodla připomenout jim základy slušného chování, proto se zdvyženým prstem zakřičela:" Buď se tište, nebo si odjeďte tam, kde to vaše pořvávání bude někoho zajímat" ..ale to, co přišlo poté, vůbec neočekávala. Chlapci se rozjeli k ní, a ten nejodvážnější z nich opovržlivým tónem promluvil:" Říkalas něco, cikánko?" To Eržiku zabolelo... jak se jí někdo může smát za to, že je romka? Ona je na to hrdá, uctívá svůj rod, ale s vědomím, že moudřejší ustoupí, se s hlupákem ani nepouštěla do hádky. Doufala, že co nejdříve odjedou a dají jí pokoj, ale ne. Začali jezdit kolem ní, aby nemohla utéct a smáli se jí za její původ. Málem plakala, ale usmyslela si, že když nedá na sobě nic znát, časem je to omrzí a odjedou pryč...

Kam dál